Osudové setkání

Povedené. Je to poeticky působivé. Piš a bude Ti psáno...

nic moc překvapivýho

Tohle jsem už někde četla...myslím.

dismorphé: to říkej našemu pudu sebezáchovy. ten umí taky silně roztlouct srdce, možná i víc, než držet milou za ruce :)

Pán_pupenů: s tím už mohu souhlasit:) a nebudeme už mu tady svinit prostor:)

Gerzon, kde mám avi?:) - Byla jsem to já :)

jo... Pán_pupenů: nejde to skloubit? nejde, pak bych se přikláněla k teorii té básně. To s láskou by měl mít člověk strach:)

dismorphia: osobně si myslim, že se neni třeba bát ani jedné. přesto: u lásky bych se bál spíš odchodu, u smrti příchodu.. ale stejně asi nepůjde vyrovnat tu neshodu :)

Pán_pupenů: na co se bát toho, že přijde klid?:)

když se ptáš (kdo je), tak nevěříš.. a spíš to vypadá na lásku, s ní se nebojíš :) gerzon: podívala se, takže to je pohlednice :)

Jj, kéž by to tak bylo, líbí se mi forma i obsah - (T)

Mluvili jsme dlouho Dýl, než si můžu vzpomenout Tohle se mi moc líbí a ten zbytek nezůstává pozadu, viz Noe T*

"Jsem Smrt" ve mně vždycky vyvolá pousmání nad jistou trapností té věty, kterou v tom cítím, nemohu si pomoct. Ačkoliv tady je to maliko jinak.. Není to hloupé, vůbec to takové není. A ještě malinkou průpovídku: já Ji viděla jinak. Byla celá šedivá (zvláště pak ve tváři), jen vlasy měla střídavě šedé-tmavé, šedé-tmavé. Měla vykulený oči a nafouknutý tváře. Vrásčitá nebyla až tak docela, ale napnutou kůži taky neměla. Tak to jen pro ten požitek z kontrastu, ketrý jsem tu zažila já. Navíc myslím, že by mě za ruku nevzala, protože koukla jaksi skrze mě, takže by mě nenahmatala:)

dismorphia: To nebyla Smrt, ale Polednice.