PARALELNÍ SVĚT-12

Nadporučík Mirek Vincent střídavě hleděl na obrazovku monitoru na palubní desce i na postavy gestapáků a německých vojáků na ulici. Díky miniletadélku, které dálkově ovládal a jenž stálo nepohnutě na domem, z něhož se ozývala střelba, viděl na monitoru rentgenově vnitřek domu. V tu chvíli jen bezmocně přihlížel, jak jeho dva kolegové se snaží uniknout.

  Podplukovník Michal Novotný se rychlým přískokem vrhl ke stěně sklepa za starou skříň. Hned kolem ní prolétlo několik kulek a jiné se do ní zaryly. Vzápětí povysunul levou ruku zpoza skříně a vystřílel zbytek zásobníku pistole. Obratně zasunul plný zásobník a hned se odrazil nohama, aby se zároveň rukama chytl okraje zdi před sklepním okénkem. To bylo, jak si už před tím všiml pootevřené a on jej prudce otevřel a rychle jím vylezl na dvůr. Hbitě se odvalil do strany a vzápětí ze sklepa okénkem stříleli do tmy Němci. On si pohotově nasadil na oči brýle, přes které viděl jako ve dne. Dvůr byl podlouhlý a na jeho opačném konci spatřil průjezd zavřený vraty. Podél kůlny a složených prken se k němu rozeběhl. Přes rameno se přitom zadíval za sebe a postřehl, jak první dva vojáci vylézají okénkem na dvůr. V běhu se přikrčil, přičemž se trochu pootočil a namířil pistoli na Němce. Poté několikrát krátce po sobě stiskl spoušť.

  Major Karel Pokorný vybíhal schody do posledního patra, když tu náhle postřehl nad schody postavu, která svírala v levé ruce pistoli. Prudce uskočil do strany a zároveň přitom zazněly dva výstřely. Jedna kulka mu prolétla kolem levého boku a druhá jej škrábla na hřbetu pravé ruky. I on na muže vystřelil, ale ten už běžel dále do strany na schodiště vedoucí k půdě.

„To není gestapák! To bude někdo z vodboje!“ ozval se v naslouchátku, co měl v uchu hlas nadporučíka, který viděl, jak onen muž vyběhl rychle z jednoho bytu na patře.

„Ježišmarja! Von mě považuje za gestapáka!“ řekl do mikromikrofonku zabudovaném v límci kabátu. Přitom se hbitě přemístil od zábradlí ke zdi, protože zahlédl o něco níže na točitém schodišti běžet vojáka, který namířil pušku jeho směrem. Vzápětí otvory zábradlí prolétly dvě kulky a ty se zaryly do zdi. On se přikrčeně nadzvedl a vystřelil skrz zábradlí na Němce. Voják opět také vystřelil. A jím vypálená kulka se mu otřela o levé ucho. Sotva si to uvědomil vystřílel všechny zbylé náboje v zásobníku pistole. Pak uviděl, jak německý voják dopadl zády na zeď, po které se sesul na schody. Nelenil, protože slyšel dupot dalších Němců a vyběhl rychle do patra. Co nejrychleji za krvácení na dvou místech doběhl po schodech ke dveřím půdy.

  Tou dobou podplukovník rychle střelbou vyprazdňoval zásobník pistole. První voják, co se dostal na dvůr byl zasažen a zhroutil se na zem. Druhý pohotově vystřelil, ale díky tmě kulky zasáhly stěnu kůlny. Podplukovník měl tu obrovskou výhodu v brýlích a střelbou zasáhl i druhého Němce. Hned poté několika dlouhými skoky při zdi vběhl do průjezdu. Opět bleskově vyměnil v pistoli prázdný zásobník za plný a vystřílel několik nábojů do zámku dveřních vrat. Přitom za ním třesklo několik výstřelů a on pocítil bolest v levém rameni. Vrhl se rychle na zem a v leže ze zatnutými zuby vystřelil poslední dva náboje, co měl v zásobníku. Dalšího vojáka zasáhl, který zasténal a padl bezvládně na zem. Co nejrychleji vsunul do pistole další zásobník a opět zalícil.

„Prorazím ty vrata!“ uslyšel v naslouchátku hlas nadporučíka, který vše stále sledoval přes monitor. Pak autem, které chránila clona proti spatření a hluku, dojel na ulici do míst, kde byl onen průjezd. V těch místech u chodníku žádné auto neparkovalo, a tak zacouval k chodníku na opačné straně. Poté se rozjel velkou rychlostí na vrata. Přitom byl nucen zrušit ono ochranné pole a automobil spatřili Němci, kteří zrovna vbíhali do ulice.

                                 KONEC DVANÁCTÉ ČÁSTI