Upíři a andělé

Upíři a andělé...   

Proč jsem zatraceně napsala upíry na první místo?Já přece nikomu nestranim...včera se mi zdál sen, jeden z mnoha, já nevim, proč zrovna já musim mít tak šílený pocity z toho co se mi zdá...důkaz mé pokřivené mysli?

...proti něčemu jsem šla, zbývalo posledních pár minut a já potřebovala získat energii, ale byla sem obklíčená, nakonec jsem ji měla a potřebovala jsem utéct, ve svým kabátu jsem si připadala alespoň trochu nenápadná, nemůžu chodit, sakra, proč to nejde...pak jsem se rozběhla, poslední minuta, vždyť je mam v zádech.

    Všichni na mě čekali, bože, oni mi byli věrní, a zaplatili za to, utíkali sme nahoru po schodech a zbylo nás jen pár, otočila sem se a On se sápal na posledního z nás, kopla jsem ho, bylo pozdě. Poslední pohled do očí tomu, kdo zůstal při mě, a pak zmizel do temnot.

    A On!? Chtěl mě kousnout do nohy, rozmyslel si to...já...znala jsem ho, já sem ho snad kdysi milovala, věřila sem mu, když byl ještě člověkem. Řekl, že nemusím na temnou stranu, odložil zbraně, řekl, že mi pomůže, že to pro mě udělá. Podala jsem mu ruku, sakra, co se se mnou stalo, zničí tě, ne! Já mu věřím, já ho miluju...

    Kamsi jsem se propadla....už to nebyl člověk, byl to UPÍR, zradil mě. Jaká bude asi odměna, že dostal MĚ!Kdosi ke mně promluvil, nevím jestli sem se bála, řekl, že teď zažiju bolest, jakou nikdo z lidí ještě nezažil, najednou jsem byla ve vodě, vystoupila jsem ze svého těla a viděla se v proudech, za mnou se rozevírala obloha, BOŽE TA HRŮZA, TA BOLEST, ale já ji necítila, já ji jen viděla (má to souvislost s mým životem? jsi tak chladná, tak chladná)...probudila jsem v nějaký komoře, nezajímalo mě, jestli tam ještě jsou, byla sem vyčerpaná, a uviděla JI, byla jako víla, byla celá stříbrná, A JÁ JI TOUŽILA UBLÍŽIT, proč, pane bože, stůj při mě, to nejsem já. Usmála se a řekla že to bude v pořádku, vstáhla ke mně ruku....jako já předtím k Němu...Ne, prosím ne...