A co to vlastně je ten Písmák?

V poloprázdné učebně (či snad poloplné, pro optimisty..) klape pár desítek prstů na pár klávesnic. A tu se mi vedle sedící podívá na monitor, překvapeně a s kapkou pohrdání se zeptá: "A co to vlastně je ten Písmák?"

Sakra, říkám si..to se nemohla podívat když jsem měla otevřené okno s piškvorkama? Čeká na odpověď. A já taky čekám. Čekám až mě napadne něco jiného. Jiného než co? Jiného než první odpověď, která mi vytanula na mysli.

Písmák je seskupení ztroskotanců, kteří s notnou dávkou exhibicionismu vylévají v různých dávkách své životní pravdy, problémy, radosti a strasti, zážitky, představy, sny. A ostatní je pak čtou a reagují, kritizují, radují se, vciťují a zase kritizují. V duchu si třeba řeknou: "Ha, ještě stále je na tom někdo hůř než já.." a pak mají z té myšlenky takovou radost, že si za ní dají tip.

Copak mohu tohle někomu říct? Ne. A tak stále trapně mlčím a hledám lepší odpověď. Po chvíli ji to omrzí. Zas tak důležitá informace to není.

Zeptáte se, opravdu si tohle myslím? Jen někdy...když si přečtu kritiky, které to jasně dávají najevo...