K smíchu

  Pustila si Bjork a vzpomínala. Hlavou jí běhaly myšlenky, vzpomínky, představy. To měla ráda- ten svůj šum uvnitř. Občas utichnul, to bylo zvláštní, ale trochu nudný. Je lepší pořád něco řešit- člověk se pak dostane do pozice trpícího, nepoužitelného. A to ji bavilo.

  Občas věděla, co chce. Ale stejně je jednodušší hrát naivku. I když to byla taky- naivní.

  Kdysi dávno poznala jednoho člověka, zajímal ji, měla k němu respekt. Po půl roce rozhovorů byli dáni dohromady (když se potkaj dva neschopní, musí se vyskytnout deus ex machina). Pro ni to byl první pokus o vztah, vycházelo to podle jejích představ- bez závazků atd. , ale byla malá, neuměla si to zařídit.

Odkopl ji. Prej že by měl být sám. Blbost. Ale mohla si za to sama. Jistě, to pochopila až časem (jak nenáviděla odpověď : "Časem."). Zůstal pro ni tím ideálním, hluboko uložený, ten nepřekonatelný. Moc to řešila, příliš, jako většinu věcí.

  Pak se nechala sbalit. Prostě a jednoduše, aniž o tom na začátku věděla (v tomhle směru je opravdu zamrzlá). Muzikant, světaznalý, bez závazků, samostatný, o 7 let starší.. Působila jako snadná kořist. Výlet do Vídně, hora muziky, Basquiat. Bylo jí s ním dobře, občas si sice připadala jako žačka, ale stejně mu to neusnadnila. Strávila s ním 3 noci, nedostal ji, na přímou otázku příma odpověď. Ale vařil dobře. Pak ji nechal.

Stejně mu je vděčná- vtipný situace, rozšíření obzorů v hudbě a malířství. Byl hodnej a staral se, to se cení. A odvez ji s maminkou do Brna, když nastupovala na operaci. To je to největší, co pro ni udělal, že se postaral o její maminku, že ji podržel. A sám odnesl její krev v takový tý prenosný ledničce.. Ani neví, že je mu tolik vděčná. Škoda, že ji chtěl jen do postele. Malá blbá holka.

  Pořád se v hlavě vracela ke svý první lásce. Špatný- nedá se posunout dál, natož otevřít oči.

Začala komunikovat se Strašidlem. Pomáhal jí, hrozně moc, rozuměli se, vynikající člověk. Ale zamiloval se do ní. Smůla. Odmítnutí vzal v pohodě, skousnul to. Bylo jí ho líto, ale to bylo všechno, víc mu pomoct nemohla.

  Pak dlouho nic. Nuda, nuda, šeď, šeď. Až jednou, v Klubu- zahlídla ho, zaujal ji, nebyl odsaď, někdo cizí. Byli seznámeni (dva neschopní...). Zaláskovala se, růžový brejle, asi půl roku.

Podrazil ji, nebyl upřímnej. A začal chodit s její kamarádkou. Jí pomáhala, s ním skončila (zhnusil se jí- "Nechápu, co se stalo, to už nic neznamenám?"... cukrkandl, ať se jde vycpat, chudinka).

  Pořád sama. Je to fajn, pohodlný. Je sobecká, nechce dělat kompromisy. Vztah jo, ale jen když ona chce. Co dál? O víkendu jede do Prahy, hlavně kvůli Básníkovi, zatím se neozval. No jo, neuděláš nic, jak se říká. Je po mamince, slepá, naivní a nepoužitelná (zas ta pozice trpící chudinky...).

Ale má se ráda a lidi taky.

CD dohrálo, natočila kýbl horký vody a začala vytírat. Pes měl průjem.