Výlevy

Naštval mě. Ale ten, co to provedl, se teď nachází mimo můj dosah, takže to odnášejí všichni ti, co mě mají rádi a snaží se mi pomoct.

Miluji ho. I když teď, když vidím mou kamarádku, jak jí svůj jogurt s koňakovou příchutí, nejvíce mne kochá představa, jak se pomalu rozlévá po jeho namyšlené hlavě.

Nenávidím ho. A přesto, když večer usínám, nemyslím na nic jiného, než na něj a na to, jaké by to bylo, mít ho teď vedle sebe a hladit ho po vlasech.

Jsem mu nejspíš lhostejná. Uvědomuji si to stejně bolestně jako to, že on mi ne.

Zabiji ho. Stejně vím, že to nikdy neudělám, ale má mysl se plní rozkošnými představami, jak to s chutí provádím.

Trpím. A to tak strašně, jak se jen dá trpět neopětovanou láskou.

Zabiji sebe. O kousek dál stojí most a dvacet metrů pod ním spásonosné koleje, ale to bych se mu už nikdy nemohla pomstít.

Pomstím se strašně. Stejně se pak, až ho znova potkám, zmůžu jen na tiché kniknutí na pozdrav a na zbožný pohled doprovázející ho na konec chodby.