Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCo bylo, je, bude, musí být
Výběr: Print
04. 08. 2000
11
0
4345
Autor
Klárka
Započal se čin rekonstrukce
to tenkrát
a roky šly a hrály ruletu
s kuličkou mého šému
jak podivné jsou okolnosti
a sotva rozešli se hosti
byl v nás mír
to klidu nepřidalo jen
hvězdy hasly nad ránem
a zdálo se jich víc než kdekoli
bylo to poprvé a přesto nebolí
a cosi zasklilo se v odhodlání
být pokorná a vděčná paní
tvým rtům, můj, světe! toč se
a vrč a neuskakuj
z cesty
těm chvílím nabízím své resty
nedokončeny samotresty
milost mi dáváš
když se poprosím
jsem v prachu hvězd z tvých očí
pane
a vůbec…
jednou se to stane
a pak se s tebou zatočím
To je krasa, nadhera,
jsem v prachu hvezd z tvych oci...
Kolik tipu mohu dat?
Merlíku, někdy ty osobní pocity, dojmy, myšlenky, touhy... nestojí za to, aby byly dolovány. Někdy to, co se z nich upřede, je vlastně hezčí. Co s jednotlivými nitěmi? Byla to hlavně vzpomínka na jeden večer. Vlastně noc. Byla jsem tenkrát hodně bílá a ... když se tak dívám zpátky... Do jaký míry si člověk vybírá "jaké to bude" ? Já skoro nikdy a přece vždycky. Vždycky jsem u toho, ale vždycky se snažím vyhovět kdekomu a kdečemu současně, tohle jsou pak následky, uvnitř, zůstává nejtajnější touha po... asi po příteli, spíš po přítelce, po člověku, který by byl božský.
Poznala jsem Boha, v jedné vteřině pohledu z očí do očí, zachvěla jsem se tenkrát, klekla si na silnici, co jsem zrovna stála, brečela, pozvolna vyprchalo něco, zůstala uvnitř někde vzpomínka na lásku, kterou teď marně hledám kdekoli. Vím, že člověk nemůže milovat, neumí to... eh, nepokojné je srdce naše... dokud nespočine... víš, já si nemám s kým povídat ani o tom spočinutí. Příliš naháním hrůzu těm, kteří mne milují :-) A navíc... vypadám jak fanatik. Tak stop - a zaklít si to do slov, do "básní", do obrázků, jen ... nedokážu mlčet. Jednou snad, jednou snad to dokážu, ale ta meta je strašně daleko a já jsem špatnej běžec.
Brablenec_P
07. 08. 2000
Už jsem ti řekl, že mne tvoje básně vždycky dojímají?? Navíc nejsou nudné, protože mají dramatický záblesk pochyb, ale uvnitř je cosi věrnéhoa vřelého. V pochybách o svém štěstí často sám mívám pocit, že mi z dnešního života cosi utíká, něco co už nezažiju, k tomu je nutné se naučit nasměrovat život k sobě. To je obecně hlavní snaha doby, najít se, dovědět se co chci, dát to najevoa a zachránit se ústupem. Myslím, že v několika málo případech nemusí jít o ústup, ale o nález, že můj život má cenu, sakra velkou cenu. Já myslím, že ten tvůj ji má, to se ti snažím říci jako tvůj nejvzdálenější přítel. A přitom sálá všude blízkost.. :-))) ohřej si dlaně tím, že pohlaďíš někdy i sama sebe..
Milujes a presto se snazis vzpirat bohu milenci manzelovi. Obcas vidim za Tebou stat sv.Jana z Krize a jeho mystickou poezii. Na krizi Tveho zivota se propleta laska k bohu s laskou k cloveku, Kristus i Eros. Ale mozna se mylim a vlastne mne po tom ani nic neni. Je to jen muj pohled na Tvou poezii.
djPejsku, ctes me hodne pozorne a zrejme i svou dusi a to je strasne mile, krasne, skoro jsem to jeste nezazila
jen, asi, mozna jsem mnohem niz
ale dusi mam
a ta je mu blizko, nekdy tolik, az se zajikam
to kdybych smela nekdy prevypravet
Klárko:o)
Výborně...výborně ...výborně
jo a taky.......Výborně
Já si tě TIPnu