Dekret za zrušení lásky

Dekret za zrušení lásky

Denně se probouzím s tepem na své ruce

a na patro lepí se svědomí,

ta podivná pachuť v ústech chutná tak trpce –

k čemu ústa jsou, která nemluví.

A k čemu mi je láska citem protkaná,

nahá těla pod péřovou dekou,

jenž za malou chvíli bude již ustlaná,

polštář natřepán s grácií lehkou.

K čemu je láska, když s pohledem pomíjí

a často mění se stejně jak chuť.

Když tělo žádá si, snadno se vybíjí

chtíč, který stoupá jak zasklená rtuť.

Snad pro chvíle společné má smysl ten cit,

jenž zveme láskou a sto má podob.

Však lásku jednu, kdo na věky chce mít,

musí ji zkrášlit tisícem ozdob.

Ale udržte cit, když tolik je tu žen

krásných a milých, až přechází zrak.

A tím jejich kouzlem, chlap bývá poražen,

zapleten v síti, ani neví jak.