Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRáno až na kost
14. 08. 2000
5
0
4722
Autor
Vio
Je to Slunce
a je to ráno
Svítá
Máme rozestláno
pro zmatek na duši
Jako železné jsou,
jako okovy
Doteky studí, ale nedovolí
odtrhnout se docela
Jedině s masem
a až na kost,
kterou mravenci citožraví
ožerou mi doběla
Snad svítá
Snad je to stmívání
Snad je už šestá
nebo ještě pátá
Proč něco mi Tě vyhání?
ředitelka_zeměkoule
26. 07. 2003
taky znám ten zoufalý pocit beznadějně vychládajícího pelechu ... nebo srdce ...?
uááá - už zase maso a kosti?!? :-))
ale tak bolestivě jemný... ufff...překvapuješ mě!:-)
Byla jsem včera strašně smutná, a tak jsem šla na Písmáka - a nalistovala náhodou právě tuhle Tvou básničku... Vlastně ne, nejdřív Jsi vše...
a všechno ze mne spadlo, bylo to krásný
Dík
trochu mi nesedí rytmus ve třetím verši druhé sloky - jako by tam přebývala slabika...
jinak velmi dobré
"citožraví mravenci" !!! - to se mi moc líbí
Nerozumím první sloce, rozumím sice její náladě, ale nějak se mi přesně neváže na tu další. Od 3. řádku 2. sloky až do konce se mi to líbí moc.
božínku, to je ale ráno,
na bělidle skostnatělé...
něco zebe po mém těle.
Třeba si stlát postele
a to každé ráno - neříkej nevídáno!
;o)
Vio: to nejvyšší (tzn. - má to vše, co od toho chci; tip je VŽDY součástí)
(ZbDť - hnidopyšně správný zápis ;))))