Jenom chvíle

 

JENOM CHVÍLE (2003-2004)
   (Kajmanovi)

 

obsah: 
 
JENOM CHVÍLE    

 

PŘEDČASY

 

          Jenom chvíle III  
          Jenom chvíle III  
          Jenom chvíle III  
          Vyznání    
          Madona s dlouhým krkem 
          Die Prager Tagblatt  
          Předčas kořenění  

 

ČASY

 

          Časy kurtoazní   
          Další apokryf I   
          Čas dialogický   
          Další apokryf II  
          Časy chichotské   
          Další apokryf III  
  
CHALUPY     

 
 

JENOM CHVÍLE     

 

 I

Jenom chvíle
  prsty omočil si v okurkovém láku
  a záměrně se neholil
  na kloubech
  proti světlu
vyvěsil triko, aby mu byla viditelná
    zima
  a v kuchyni praštilo
  služebná sklízela ze stolu
  sledoval její vlhké prsty
  omočené v okurkovém láku
jenom chvíle

  III

 

Jenom chvíle
  vískala mu do vlasů
jenom chvíle
  hlavu v klíně
  ale odejít    musel
  ani kanape není svaté
  natož klín do mužovy tváře
  ale odejít    musel
  a v klíně jí zanechal
  všechny vlasy   zlaté
jenom chvíle

  IV

 

Jenom chvíle
  ležela mu nahá modelem
  mezi jídly
  neustále tam a zpět
  roloval její punčochy
 připadala si nahá
  lhal že
jenom chvíle

  V

 

Jenom chvíle
  když jí prackou po stehně
  připadala si tak oblečená
jenom chvíle
  když z ní vytahoval
 mucholapku ještě dýchající
  připadala mu tak oblečená
jenom chvíle

  VI

 

Jenom chvíle
  hrálo se
      chvíle se hrála prodlouženou
  kráčela jednou nohou po schodech
  druhou našlapovala na svou krev
  a třetí vláčela za sebou
  jeho spánek
jenom chvíle
  si mohla zrcadlo orosit
  než zívne
jenom chvíle

  VII

 

Jenom chvíle
  je mojí ženou v lůně mé dcery
  na zvracení je mi z mého lůna
  kde kňučí má
jenom chvíle

 VIII

 

Jenom chvíle
  se vejde do mého pokoje
  do mého kufru
  až otevřu své katalogy
  se spodním prádlem
jenom chvíle
  než žlučí nažlutím si vlasy
  sám sobě hercem
  dabovaný
  starý
jenom chvíle

 

 IX

 

Jenom chvíle
  co oči otevřel
  služebná rozsvítila
  v koutě pár černých polobotek
  obutá
poezie se opět stala pokojem

 

 

 

PŘEDČASY

Jenom chvíle III   
   (Lyrykovi a Kajmanovi)

 

přistoupil jsem k oknu do řidičovy kabiny
a něžně se jej dotkl dlaní
naše pohledy se splynuly
  ve zpětném zrcadlení

 

pomyslel jsem asi na to
  kolik si asi
    právě teď pro mě
    vzalo život
    mladých mužů >

 

potěšilo by mě to
    chlapci             <

 

Jenom chvíle III   
   (Sardanapalova smrt)
   (Kajmanovi)

 

vystoupil jsem z tramvaje
  do noční louže slin
a běžel vedle ní
  jak klouže po kolejích

 

okna zamlžená, zadýchaná
  jako by jim plyn   pustili

 

Jenom chvíle III   
   (Epika chvíle)
   (Kajmanovi a Lyrykovi)

 

a pak jsem doběhl
  ostrý, podstatný v neobrysu
opřel se o lampu
  a lampa opřela se o mě
tak prostý, prostý o dech
  zmizela tramvaj v krysu

 

kolik si teď právě
    pro mě
  nenechalo chlapců život vzít
  chlapci?             <

 

 

 

 Vyznání     

    (ulitě)

  I  (rukavice)

 

Dlouho jsem hledal to místo a nemohl je najít
ryl jsem do země hluboké zářezy
    v naději, že vytryskne z ní konec světa
    místo mi předurčené

 

ale běda, běda mi
    že narušil jsem spánek
                  dvou překřížených kostí pažních
                                     bez prsou

 

    jedné mužské a druhé mužské

  II  (z klínů matek)

 

až jednou omylem zakopnutí o stavidlo
    propustil jsem zmatenou vodu
                                   kde že to je
    na její místo

 

rozlila se do přilehlých polí do údolí
    a zaplavila podhradí jedné vesnice
              až hrad praskal
              na skálu

 

a socha lodí byla
                              nemluvňátek
    aby se aspoň křičet naučila křičet

  III (vyzvání samotě)

 

to skřeky ňadrné mi lály
    ale břehy břehy hrály
                         představení o souši
    jen mně

 

a k dovršení tragédije
    upustil javor z osemení
s výkřikem            "svět se mění!"
          semeno zmřelo
                       do mrtvoly
                           kořenné
 

pak bláto utuhlo mi v žilách
                       >>toto je místo mé<<
                               mi ztuhlo v rtěnku na rtech
vida že za bývalým břehem v vartech
    v té chvíli plály
                       země ohňové
 

 

Madona s dlouhým krkem   

  

To čas již proklouzl jí krkem
  že ani třísku
oddala se tělu brkem
  dítěti, co v přezku
  uvila
si řezem choti císařským
  nožem tenčím než tenkost kůže
  nad éterem

 

Tu dítě rudne lící
  kojné mléko krev je
  a proto rudne spící
  a mohutní, co v přezku jizva otevře se
kam se zase navrátí
  nad éterem
  slétne z kříže brkem

 

a ona to již kašle

 

 

 

Die Prager Tagblatt

   (snehurcesnehurce)

 

Nerozumím ani slovo
  a přece
že ze Smíchova smích se neozývá
  ale ryk    to poznám

 

že "Jiřík z Poděbrad
  byl králem dvojtých brad
  a prstů omaštěných ve vepřovém sulcu"

 

tím sulcem rty ti otírám
  ó, Praho recesní!

 

  dnes znovu vychází
Die Prager Tagblatt

 

 

 

Předčas kořenění  
   (ulitě)
   (Emauzy)

 

Potřebuju, aby to všechno
     v bytě pomřelo

 

i úzká světla zpodveří
i dech vývěry klíčové dírky
     klíčové pro všechny
     časy odmykání
               pro všechny úvěry

 

Osamění musí být
tak dokonalé, že i meč
musí být z kovu, ne z plastu

 

Potřebuju na to, aby chcípl
     mi pes a mě vymohli nést
     ze všech mých žvástů

 

kterými zalévám své květiny za oknem
     a ony vskutku koření!
      tím je to horší, to je to   Jediné

 

Až chcípne, hoďte mi pupeny
  na břicho

 

     ať si šáhnu, aspoň jednou
     ochutnám

  jak jsou horké

 

 

 

ČASY

 

Časy Kurtoazní 
   (ulitě)
   (manýra)

 

I však u propasti hles
     všemi kostmi svého ostnokožce jakoby pobodán
     jenž slinu světla vykloktal, co pozřel
v sebe, nesl píseň znovu
                                                                                               (Ostrovan -
uhodiv do měděna strun
     osifikovanou svící zobcovou před valem run z pyky
     přivolav čeládku svou z růžova havraňátek
by se ještě jednou červánkem drapérie hrátek stala v um

                           pro jeho let nad tvrzí Romantiky

Vyňav se loutný
                           jak kdysi tišil šiky:
  "Župani,
    mi paní z žezlem múzy
    jen cudně nesnesenou paže přiveďte a budem se bavit o příměří!"

                                                                 - tu jsem -

  "Ó paní, usedni na louku
        mého sena věda ba že
                   v přítmí erbu taže zlata vůl
   a na rozhraní tvého uhradí             je les a blata, lúzy zase Tvého
                                          (mi podlehni)

 

        Nechť mravy
                  zakrákány ze hrudí
                                    jdou k Elbu

 

   Pojď se cimbuřit
       my vyženeme                                                                 "z Něho)

 

 

 

Další apokryf I
 
     Šli podél potoka
     širokého
     na rozpětí dospělého muže
     jedna z žen mu řekla
     že potok je prokletý
     že vyvěrá z ďáblovy tlamy
     plný pijavic
     a ten, kdo v něm jen na chvíli
     se smočí, je ztracen

 

     Šli dál až k velkému kameni
     který uprostřed strouhy
     rozhrnoval proud
     Poutníci se již chystali
     k překonání říčky
     v tom ale ona tlumenně zaksučela
     Jak se otočili
     otevřela svou dlaň
     na níž přede všemi
     odkryla se vprostřed hluboká
     leč krátká rýha
     zalitá krví
     Přistoupil k ní
     plivl do ní
     krev smísila se se slinami
     steklá na zápěstí
     rychle zaschla

 

     Pobídla ostatní
     aby se vody nebáli
     a sama byla mezi prvními
     kteří přes kámen
     skočili na druhý břeh
     kde pokračovali dál
     podél toho potoka

 

 

 

Čas dialogický   

 

Upíječ šery připil si na zdraví
     právě když se jeho veš
     úzkostlivě objímající svůj vlas
     Hltavy  

 

převlékla za druhou z ruk
     za klíště, co verš
     je měch ten suchý

 

a opona červenejší než modř
     hrnula se roz

 

         vstoupilo klíště pod obraz:

 

>>Druhý král ví, že je král<

 

 "kolik krve plove ve víně"!     ozval se divá

 

>>To nevím, jen že kdosi
         zatloukl v sudu utopence
         co říhá

 

     jako Koněprusy<

 

 

 

Další apokryf II

 

     Dnes jsem ho viděl
     jak něco ve stínu
     zdvihá ze země

 

     Příští den jsem ho uviděl
     jak nedoplivl
     na druhý břeh

 

     Třetí den mě viděl
     jak pod tím stromem
     na tom samém místě
     něco hledám

 

     Čtvrtý den mě vídal
     jak jsem doplivl

 

     Den po té jsem ho už neviděl
 
     A šestý rozmohly se
     zmije na polích

 

     Sedmý den rozmohly se
     zmije na polopouštích
     a psi falešně zpívali
     Ten den se držel kříže
     jak nedržel se čert
     Ten den jsem ho až dodnes
     takhle nevídal

 

 

 

Časy chichotské  
          (drfaustovi)

 

      Dvou prstý pleje pýr
jak polem o vampýr
rejsků                             se nese zvěst
           jichž vejce v hlíně
proklov hýl
          vynesl do růžin     je
          neuhles´

 

 

 

Další apokryf III

   (pro Kelly)

 

     Lákalo mě psí uškrcení
     vidět, co důveřivě řekne
     uchrčení v mých rukách
     ale neměl jsem to srdce

 

     Podobně když jsem byl svým tělem
     spasitelem dnů svých psích

                                ...

 

      Pochopil jsem, že neexistuje
           jednotné číslo
           těchto čísel

 

 

 

CHALUPY 

V kuchyni, kde staří spávali,
 byla tam totiž kamna
  vlastně to nebyl důvod
vždyť ráno v pět, kdy se budili
 bývalo v zimě
 v pokoji k nule
 kamna totiž celou noc
 nikdy neprotopila
 ač se naložilo sebevíc

 

Seděli u stolu
 takový ten posez
 na vejích
 když se čeká
měli návštěvu

 

dcera s manželem
 dojížděla obden
 z nedalekého města
právě přijeli

 

snad by tu takhle seděli
 i bez návštěvy

 

jen on, ráno a večer
 krmil slepice a králíkům
 nasekal trávu

 

 teď v zimě
a nepočítám přikládání
 do kamen

 

     zeť po kafi obvykle prohlížel střechu
     nebo luxoval v autě

 

roura, která odváděla dým
 a která mizela ve zdi
 byla v tom místě
 černě očouzená
 že i zeď

 

topili teď uhlím ze sklepa
 a nebo dřevem
 poněvadž nad sadem
 měli les - poseldní dílo
ten byl však až příliš vzdálený
             avšak vnuččin manžel
 ti bydleli v podkroví
 spíš jen sousedi

 

hlavně pravnoučkové
 jenže - něco jako s tím lesem
 volba slov je těžší od slova
 a ta mrštnost
 pro níž bez hole bývalo
 většího pochopení
než teď
 když se sedí jako na vejích
 takový ten posez

 

stále lepší než být úplně sami
 myslím si

 

a stejně jsem postoje ve dveřích
 nemohl se na to dívat
 volit slova
 která neumím sklánět
se jak k pařeništi stlučeném z plechů
 rozbalovat nákup
 a sledovat teploměr
když výhled do boku garáže
 co z Šumavy je?

 

 krom obrazu se třemi divočáky
 na zasněžené mýtině
 a vyšívaná dečka
s příslovím
 o pořádnosti hospodyní
 tohoto domu

 

na dečce
 jenomže za skříní
 i kdyby do těch pavučin
 uhodil kámen
co však za skříní?
 vždyť tam ani rukou bys
 neprostrčil  Jen oko
 to se vetře všude

 

musel jsem ven
 i mucholapka visící
 z lustru byla -
 a byla zima
 venku vrstva rozbředlého sněhu

 

a okna orosená a zamlžená zevnitř
 že, vlastně, když se tak
 na tu garáž dívám
některé cihly - silueta
 Jezvince, či hájovny v Orlovicích ...

 

oko se vetře všude
 a snad proto tomu věřím
 ale musím ven
bylo tam víc lidí než bylo stěn

 

a co když je už se nezpočítá
 a silueta může být
 čímkoliv i cihlou
 na boku garáže

 

zničehonic teď usnula
 hlava ji klesla
 do dlaní složených
 na ubruse
a její dcera umývala nádobí tišeji
 vůbec jsem nevěděl
 zda-li by bylo lepší ji nebudit
byly dvě hodiny odpoledne
 možná kvůli té garáži
 protože od té doby
 co ji postavili
 slunce tam nepronikne
 už ani odpoledne
kdy se dřív tak na tři hodinky
 vynořilo nad Novou horou
 pod níž je les
 to poslední dílo
z něhož vnučky manžel
 nosí jim dříví, aby si zatopili
 a stejně neprohoří
 celou noc
 k ránu

 

takže ráno je studené vstávání
 a já celou tu dobu, co jsem
 takhle stál, musel pryč
 na vzduch, jak se říká
to je jedno z těch slov
 kterými sklání se hlasy
 k pařeništi po podzimu
když si to člověk představí
 že tam byl záhon
 vzrostlých máků
 po nichž bolela hlava
 a v angrešti, chlupatém
soukali své nítě pavouci
 
vždycky jsem vykřikl víc
 když jsem ho šáh
 než když mě trn
i žihadlo
 poněvadž mezi maliním
 měl své úly
 a nikdo jiný se tam
 neodvažoval
ty jeho včely
 tak mocné tehdy
 ačkoliv dnes jsem věděl
 že vrchol Nové hory
stejně by nepřeletěly
 i ta hora měla by se dnes
 spíš jmenovat Holá
 i když jí nikdo neposekal
 olysala
za to je z ní vidět
 za dobrého počasí
 Javor a na druhou stranu
 i Přimda
řeklo by se, že to čas
 jenže Jezvinec je stále
 temný, plný smrkových špic
říká se, že, ač je zdálky
 zjevně špičatý,
 žádný vrchol nemá

 

něco jako Karačáni
 co dostali domek
 kousek od hájovny
 na konci Orlovic
 už v lese

 

vlastně, celá ves tam byla
 minulý rok jsem slyšel
 jak Jozef běžel
 kolem chalupy
 a křičel, nebo se smál
to, že je to blázen, to ví každý
 ale to, že jeho máma
 umrzla toho jara
        toho jara
 na zastávce v Loučimi
 když tam nocovali
to už každý nevěděl

 

a on běžel kolem a smál se
 třebaže nevěděl
 že jeho mámu zachránili
 když zavolali sanitu
 lidi, co šli ráno na vlak
to on už tam nebyl
 vzal si věci a zmizel

 

jeho máma je prý teď
 v nějakým ústavu v Domažlicích
 protože maringotku, tu Jozef
 podpálil
asi měsíc po smrti starýho Karačána

 

Jaký však rozdíl
 od výhledu do boku garáže?
 snad jen kocour od sousedů
dělá den
 a v noci se jen spí
 tomu rád věřím
 to mě utěšuje
a přesto jsem musel ven
 musel jsem si ujasnit
 jaký byl ten život
 i když nebyl můj
a stejně jsem z něj vzešel

 

jaký je vlastně život mojí mámy?

 

 z okna její chalupy
 v Podkrkonošší, jaký tam je
 výhled?

 

řekl bych, že bez garáže
 to mě utěšilo
 na chvíli
vzpomněl jsem si totiž
 na mucholapku
 co visela z lustru
 v kuchyni
 že byla obalená
jenže bylo léto
 asi naštěstí
a je to tam kousek od kravína

 

jak se mi chtělo pryč ...
 sevřelo se mi srdce
 teď, když mi pošťačka
 předávala úřední obálku
a na ní jméno úřednice
 bylo to jméno
 její sestry
sevřelo se mi srdce
 i když jsem věděl
 že pracuje v jídelně

 

z toho
 že ten kocour
 že nebyl vyplašený
 ale on

 

byla to shoda jmen

 

a možná je někde, kde to nevím
 nějaký ústav
proč ale nezpívám?
 nebo nekřičím

 

teď tu okna v Praze
 a je dopoledne, ale žaluzie
 jsou zatažené
poněvadž bydlím v přízemí
 a po ulici chodí tolik lidí
 sedím tu
 v županu, v křesle
a stěn o tolik víc než je mě

 

>>musel<< jsem ven

 až jsem řek, že se du podívat
 na psa, na dvůr
 stále ještě spala
 a oni dál seděli
pes mi vyběhl naproti
 asi si myslel, jak ho vemu ven
 jenže vodítko jsem nechal viset
 na srnčích parohách
 nad vchodovými dveřmi
 běhá za srnkama
 a mě neposlouchá
stejně jsem chtěl být sám
 ač tam uvnitř mi bylo nejinak

 

přišel jsem k plotu a tam
 přiběhl z venku po té silnici
 jež vedla k samotě
 šedivý chrt s oholenou hlavou
 byl tak úzký
myslel jsem, že by ho náš
 mohutný pes pokousal
 kdyby ten chrt
 dovnitř strčil čumák

 

křikl jsem na našeho
 ale psi se jen očichávali
 a pak ten chrt
 proklouzl škvírou
 mezi brankou
 a plaňkou plotu
 dovnitř

 

 

 

 

 

---