O duši jen básník čestně vypráví

Krásné verše píší jenom rty –

náramné jsou jejich zdobné přesahy –

slova zde platí za mnohem méně –

putují po lávce vytesané v kmeni,

jenž porazila básníkova ruka

přes dravou říčku lidských citů –

co pálí na rtech, slova zachytí tu –

však v proudech života se dál vše cuká.

A znova mne udivuje, drazí lidé,

podivná, zhoubná alchymie

naší krásné psýché,

jež se vzpíná za obzory liché

a dluhy štěstí splácí láskami..