Usnout a už se nikdy neprobudit

Usnout a už se nikdy neprobudit.

Říkáš si: Jak by tohle proboha mohl někdo chtít?

Sama nevím, proč se na to ptám,

Když dobrou noc každý večer sama si dám.

Na ničem už nesejde, přesto musím žít,

Konečně přestat smrt okusit chtít.

Nepoznala jsem lásku, jen bolest, když jsi odešel,

Můj život visel na vlásku, tys přesto mě zničit chtěl.

Když jsem byla malá, měla jsem jeden sen,

Že nikdy nebude tma a že vždycky bude den.

S tebou ale přišla černá noc,

Nade mnou měl jsi plnou moc.

Dost! křičela jsem ze spaní,

Já přece nejsem tvá hračka na hraní!

Teď ale chci umřít, nemá přece smysl dál psát,

Zítra ráno mě už nikdo neuvidí vstát.

Zítra už budu věčně spát.

Snad mi ještě k ránu, přijdeš naposled

dobrou noc dát…