Pro hrst bobulí-pravěký western I.

Bylo to jednoho časného rána, když Uf-usír, strážný brány, vylezl po namáhavé noční směně ven ze svého stanu z mamutích kožek, aby se po dlouhém spánku trochu protáhnul a o něco více vymočil. Pochrchlával a rozespale se rozhlížel po dosud spící osadě. Vypadalo to na další horký ohnivý letní den, kdy se pračlověku lepí srst ke kůži a pot mu teče v proudech po čele dolů, kde se zachytává v nadočnicových obloucích a tvoří kaluže.

Uf-usír rozmrzele domočil a obrátil pohled k planině, která se před osadou rozprostírala. A tak poprvé spatřil Muže, aniž o tom zatím věděl. Uf-usír totiž uviděl malou černou tečku uprostřed oblaku prachu. Ale hned mu bylo jasné co to znamená. Černá tečka uprostřed prachu mohla znamenat jen jediné. A to buď někoho, kdo odešel někdy dřív z jejich osady a teď se vrací zpět, nebo někoho kdo sem jede poprvé a už se sem nikdy nevrátí. Tak jako tak budou problémy. Uf-usír neměl rád problémy. Uf-usír neměl rád nic.

Zalezl do svého strážného stanu, aby si pro přebrousil pazourky. A pak poslal sám sebe pro svou ženu. Bude potřeba čerstvých nábojů.

A zatímco Uf-usír budil svou ženu, cizinec se neúprosně a vytrvale blížil. Blížil se i hodinu po té, kdy už byla celá osada vzhůru, s obavami pozorovali jeho siluetu na obzoru a vedli řeči. Blížil se i odpoledne, kdy se muži vrátili z lovu a ženy mezitím nažvýkaly hromady čerstvých nábojů, upekly kus masa a zfackovaly děti.

Blížil se i večer a celou noc a pak ještě dva dny a dvě noci, vytrvale popoháněl svého šnekoně, jehož statná svalnatá noha se jen jen míhala. Cizinec černý a zarostlý,s šíleným výrazem divoké opice na tváři. Inu, pračlověk jako všichni ostatní.

Blížil se ještě tři další dny a za tu dobu si jej pralidé z osady již dobře prohlédli. Neunikla jim jediná maličkost, snad kromě velkého nápisu napsaného kalafunou na obří šnekoní ulitě- PRODEJ A NÁKUP PTAČÍCH KOŽEK. Tomuto nápisu nepříkladali žádnou důležitost, ne snad pro to, že by opovrhovali kožkařským řemeslem, ale pouze proto, že neuměli číst. Muž na šnekoni, který se shodou okolností jmenoval Muž, byl totiž nejen zdatným kožkařem, ale i jedinečným písmomalířem. Rád vzpomínal na svůj první písmomalířský počin, který byl zároveň prvním počinem krevní msty, když ke vchodu mamutí nory napsal provokativní MAMUTI JSOU PRASVINĚ za to, že mu mamut rozšlápl otce i se sadou zánovních pazourků. Je jisté, že nápis se neminul účinkem, mamuti šli patrně do sebe, protože od té doby už mu nikdy otce nerozšlápli.

Když Muž konečně dorazil k plátěnému stanu Uf-usíra, energicky seskočil ze šnekoně a chystal se zaklepat, ale v tom se zčistajasna ve dveřích objevil Uf-usír.

“Čekali jsme tě, cizinče!” zabručel mezi oběma zuby.

“Vskutku?” prohodil neznámý a pronikavě se podíval Uf-usírovi na palec u nohy.

“Dost těch zdvořilostí! Co tu chceš? Jsi členem Spolku?” zaburácel Uf-usír.

“Jsem obchodník koží, mám obchod koží.” řekl neznámý.

Jak se jmenuješ?” ptal se Uf-usír stále hrozivým hlasem.

“Muž.” řekl muž.

“A jsi členem Spolku?” řekl Uf-usír.

“Jakého spolku?” zeptal se nevinně Muž.

“Nehraj to na mě mladej, espédékáčko, Spolek přátel doby kamenné, my to tu vedem rozumíš. Musels o nás slyšet, když jsi obchodník.” Poslední věta zněla podezíravě. A ty věty před ní taky.

“Já jaksi, nejsem organizovaný...jak bych vám to...jsem obchodník, divoký, abych tak řekl.víte...” zakřičel Muž z plna hrdla. Vlastně spíš nesměle pípnul.

“Hele mladej, nemám celej den, takže ti dám krátkou přednášku. Tady do téhle hliněné misky odevzdáte ty a tvůj šnekoň všechny kovové předměty co máte. Kov do tohohle města nepatří. Kov je zhouba pralidí. Kov brání pokroku, je to módní výstřelek, nesmysl, nejapnost, blbost. Prostě zapomeň, že existuje a všechno bude v pořádku. Jsme mírumilovná osada, a když se řežeme, tak jenom klackama a šutrama. A bobulema pochopitelně, ale ani v nejmenším bych ti neradil aby sis něco začínal s nějakým bobulníkem. Jak vidím, sám ženu nemáš, takže opatrně. Máme tu pár ostrejch chlapů, kteří nejdou pro bobuli daleko. Popelnicové pole jsou plné mladých frajírků, jako jsi ty, kteří si mysleli, že jsou nelepší z celé pangey. Pár jsem jich tam taky poslal. Takže se drž mimo problémy a problémy se ti budou samy vyhýbat. Tak to by bylo a teď sem koukej navalit všechno kovové.”

“Nemám nic kovového.”

“ A co šnekoň?”

“Je čistej, šerife.”

“Budu vám věřit, ale nezapomeňte, že vás mám pořád na očích.”

“Nechceme žádné problémy, šerife, zdržíme se pár dní, prodáme pár kožek a když bude kšeft tak namaluju nějaký ten nápis a zase mizíme. Mimochodem, nemáte zájem o kožku nebo o nápis?”

“Vypadněte.”

Muž poslechl a šel se poohlédnout po nějakém ubytování. Šnekoň potřeboval vyhřebelcovat a do sucha vytřít. A muž potřeboval odpočinek. Zítřek bude patřit velkým činům.

(pokračování příště)