Variace na Madrid

Dokouřili jsme.Pak jsme se líbali.Hladil jsem jí rukou v rozkroku.Smála se.Byla tak krásná.Občas někdo prošel po chodníku.Říkala,že neví, koho má ráda.Jestli svýho bejvalýho kluka,svýho současnýho kluka( Thai-wance) nebo mě.Svýho milence.Líbal jsem jí.Foukal vítr.Za tři minuty jelo poslední metro.Běželi jsme.

"Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají."Sedli jsme si a drželi se za ruce.Byl jsem šťastnej.Skoro štˇastnej.Skoro úplně šťastnej.Na Hradčanský vystupovala.Já jsem musel na Anděla.Naposled jsme se líbali.Hladil jsem jí nosem o nos.Vystoupila.Mávala mi a já jí taky.Pak jsem zmizel v tunelu.Usmíval jsem se a přemejšlel nad blbostma.Zapnul jsem diskmana a poslouchal.Měl jsem hlad.Až přijedu domu,najim se ,dám si brčko na balkóně na dobrou noc a půjdu spát.Koukal jsem na lidi.Když jsme přijeli do zastávky, vždycky běželi,aby nás ztihli.

           Na Můstku jsem přestoupil a vlez do dalšího metra.Sednul jsem si.Vedle mě seděl nějakej chlápek.Měl takovej dlouhej černej KABÁT.Zvláštní móda.Kouknul jsem mu do očí.On mě taky.Pak jsme se podívali jinam.To se přece nedělá,koukat se v metru někomu do očí.Už jsme byli skoro na Andělu.Bouchlo to!Strašná rána.Jako kráva.Kusy hlav a těl ve značkovym oblečení lítaly vzduchem.Krev.Červená krev.Nevěděl jsem,co se stalo.

"Co se stalo?"

"Seš mrtvej."

"Cože?"

"Seš mrtvej."

"Jak to?"

"Umřel jsi."

Byl jsem mrtvej.Už jsem neviděl vagón metra.Už nebyly lidi. Už jsem nebyl.Byl jsem mrtvej.

Televizní kamery na Andělu.Stovky kamer.Desítky těl bez duší.Reportéři,reportérky,policajti,hasiči,doktoři,pohřebáci.V bytech zaplý televize.Demonstrace se svíčkama.Kytky.Slzy.Slzy.Slzy.I ona brečela.Nad svym milencem.Byla tak krásná, když brečela.Přímej přenos.Dva dny v kuse.Jen s přestávkama na reklamy na vložky.