Ve staré zahradě

Páchnoucí mrak palčivého dýmu

po mých krocích ze země se vznáší

na zbytky stromů tiše práší

já ve svém srdci cítím těžkou vinu

a s tím pocitem za pár chvil zde zhynu

smrt s kosou ke mě pomalu již kráčí

Nehorázná bolest rve mi mozek z hlavy

má záhuba je její hlavní cíl

nechce, abych déle tady žil

a když upadám do zaprášené trávy

vidím svých předků slepé davy

kvůli nimž teď pozbývám všech sil

Ta bolest brzy rozdrtí mi spánky

a rudá krev zbarví šedou půdu

já však stále přežívati budu

v knize smrti - v řádcích černé stránky

kde smím čísti si o žalu lidstva články

a zažívati nekonečnou nudu

Dřív než smrt mi dech konečně zhatí

já naposledy k nebi vzhlížím

na křeče se již neohlížím

chci vidět Slunce, to však z mysli mé se ztratí

když cítím, jak se tepy srdce krátí

a do hloubi své duše dychtivě se plížím

V nitru duše já spatřil vás "minulé"

vaše činy zde mám jako velkou věž

teď vím, že vaše pravda byla lež

a za vše, co provedli jste Matce Přírodě

trpíme všichni a já ve staré zahradě

vám přeji, aby vaše smrt byla ten nejkrutější trest!

~A teď vypadněte... Je mi z vás na blití!~