U nás na předměstí II

Někdy to vypadá

že svět je samé ploty

zchátralé baráky

a kaluže. Vrabčák se

v loužích vykoupe

toulavý pes se napije

tak zlodějsky a chlemtavě

a někdy se v nich shlédne

jen zřídka, i samo nebe

někdy to vypadá

že svět je pouze

ta periférie

kde žiješ. Včera

v poledne, naše ulice

v jednom okně

stařičký gramofon

s troubou, troubí si

jak k poslednímu soudu

pod uřvaným oknem

tatík v pytlovitých kalhotech

vzadu nedůstojně

mu čouhá noční košile

jak narychlo se oblékal

že sjedná pořádek.

Kurváááá, kdo tady má spáááát

stěžuje si světu, on že je po noční

i ten pes zavyje. V bytě za oknem

si pomatenec, kterému je třicet

možná šedesát, zapisuje do kalendáře

Nývlt mi zase nadával.

A do světa se nese

velebná burácivá

Beethovenova Devátá.

Než zazní tympány

Nývlt je poražen

hlukem a nezájmem

šourá se spát

a cípek košile

povlává