Polsko - kapitola I.

Toto je můj příběh, můj život i můj sen.

I.

Příběh začíná

Polský vítr se prohání krajinou a načechrává neposekané lány obilí, které byly posledních několik dní smáčeny deštěm. Deštěm, který ukončil jeden příběh.

Je horko a dusno. Rozpálené slunce vysoko na nebi dává na vědomí, že léto se bude ještě dlouho bránit útokům podzimu. Vždyť je teprve srpen.

Tady, uprostřed polí, je ticho a klid. Jemně tu šumí jenom vítr, který neustále splétá a rozplétá copánky trávy na kraji cesty ve snaze najít pro ně ideální účes.

A přece. Jako vítr mění svůj směr s každým okamžikem, jako den, který se už staletí spolehlivě mění v noc, prožene se touto krajinou kamion a svým táhlým zatroubením oznámí všem, že nikdy nic, ani zdejší ticho, nemůže trvat věčně. Na úzké silnici se protáhne kolem spřežení dvou poníků a za sebou zanechá jen zvířený prach, nutící šedovlasého starce zakrýt si oči.

Ten, kdo si dovolil rušit zdejší klid, je na první pohled mladý a silný. Jeho pohled je tvrdý, až neústupný. Přesto však nakonec změní výraz a vypoví svůj příběh.