Studánka

      Uprostřed lesa byla malá studánka. Vypadala jako z pohádky, kolem rostlo kapradí a hladina se leskla, jako zrcadlo. Pavlínka se Zuzankou, která to v lese zná a nikdy nezabloudí, šly jednoho dne prozkoumat, jak je studánka hluboká. Házely do vody kamínky a čekaly, až dopadnou na dno, ale nic neslyšely. Pak měla Pavlínka nápad! Vzala dlouhý klacek a ponořila ho do studánky. Jůů, ta je hluboká, ani klacek na dno nedosáhl. Statečná Zuzanka na to prý přijde.  Svlékla šatičky a hups do vody! Prý plavat umí. Pavlínka na ni volala, ať to nedělá, že se může utopit, ale Zuzanka už vesele ve vodě vyvádí a cáká kolem sebe. Co se to děje? Po chvilce Zuzanka hází rukama a lapá po dechu: Pomóc, nedosáhnu na dno, je to moc hlubokéééé! Pavlínka nečekala a rychle podala Zuzance klacek. Po velké námaze ji nakonec z vody vytáhla. Vidíš, řekla Pavlínka, já ti říkala, že tam nemáš lézt! Zuzanka škemrala: Že to neřekneš tatínkovi? Ne, neboj, řekla Pavlínka, ale už to nikdy nedělej!

      Hloubku studánky sice děvčata neprozkoumala, ale naučila se něco moc důležitého. A vy děti také! Nikdy neskákejte do vody, když nevíte, jaká je tam hloubka! Vzpomeňte si na Zuzanku, kdyby jí Pavlínka nepomohla, utopila by se.