Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNepříjemnost
29. 08. 2000
0
0
1025
Autor
Vebloud
tmavé stíny v nitru mém
já nesnáším tě
ty hnusná, bezcitná
běž prosím odemě
náruč ti neotevřu
chci abys zmizela
dveře ti přivřu, přibouchnu
jsi děvka, hniloba
zmiz ze mě
tvá velká otylost
tíží srdce mé
jsi jen černá žárlivost
Ode je fakt předložka a jinak asi nejspích souchlasim s Prologem ten to vidí věcně.I když ty obraty by nebyly tak zlý jen je to tak nějak podivně sešmaťchaný dohro že to nemá hlavu patu
Odemě? To snad ne! Ode je předložka.
Ode mě nebo ode mne.
Jinak mě to nezaujalo.
Tmavé stíny v nitru mém... to zní dost ublíženě
Trošku víc sebe do básně, více sebe...
čtvrtá řádka... změnit "mě" na "mne"
předposlední... prohodit "srdce" a "mé", to kvůli hezčí zvukomalbě... rýmovat se to nemusí, když je "nerýmovaná"
a možná bych osobně ten konec zkrátila asi tak:
"Ty !- černá žárlivost" nebo něco v tom smyslu...
myšlenka je docela normální, nic převratného, ale něčím mne to zaujalo... asi tou strohostí... hezká na recitaci
:o)))
bojovat sám proti sobě je těžký, ale často nutný, výsledky přichází pomalu, hodně trpělivosti a ...
uděl si milost, pokus se mít ráda i svý rány, hojit je pousmáním... a máš-li aspoň kousek víry, pak pomoc může přijít shora, neuvěřitelně silná a osvobozující, stačí zaprosit