Svoboda v pangejtu

Dějství první: Svoboda v pangejtu

     „Pane, ta zatáčka vypadá nebezpečně.“

     „Jestli to neprojedeš ve stoosmdesáti, tak si hledej jiný zaměstnání! Kámoši mě čekaj na rautu!“

     Pravděpodobně poslední česká bába kořenářka sbírala opodál bylinky. Náhle uslyšela náraz. Doběhla k místu velkého hluku a spatřila převrácené zdemolované auto. Ministr stál opodál v obdobné pozici jako hráči při zahájení ragbyového zápasu – kolena pokrčená, trup předkloněn, ve tváři zuřivá grimasa.

     „Bábo, pomož mi, něco mě píchá v zadku,“ postěžuje si Svoboda bábě.

     Bába Svobodu opatrně obejde, aby se mohla podívat, co Svobodovi znemožňuje pohyb a záhy téměř infarktově uskočí.

     „Božínku větev. A jak hluboko…“

Dějství druhé: Operace větev

     Prohlášení tiskového mluvčího ministerstva zahraničí: „Ministr svoboda utrpěl při automobilové nehodě četná těžká zranění, nicméně jako pravý profesionál nemarnil časem a i přes indispozici se vydal houbařit do nedalekého lesa. Toto je jeho úlovek!“ prohlásí horečně mluvčí a všem ukáže krásného křemenáče.

     Dav politiků propukne v jásot a tleskot.

     „Vždyť houby rostou v září,“ nevěřícně zareaguje jeden z novinářů. Následně je však odvlečen dvěma dvoumetrovými bodyguardy neznámo kam a všichni členové ČSSD začnou sborově pět píseň Čo bolí, to prebolí, aby ministrovi ulehčili jeho muka. Jako dárek mu do nemocnice pošlou dvě kila kaviáru a číslo na Eskort servis.

Dějství třetí, závěrečné: …někteří jsou si rovnější

     Operace se zdařila. Svoboda byl osvobozen od větve. Ta byla záhy poté za nepřítomnosti médií odsouzena za pokus o zabití na 126 let, nicméně trest jí byl odpuštěn poté, co ji jeden z bodyguardů neúmyslně zlomil na šestnáct kusů při přesunu do vězení.

     Ministr byl na klíčové hlasování o zákonu DPH přepraven do senátu vrtulníkem. „Zvedl jsem ruku pro … pro … pro co že? no … obraťte se na mého tiskového mluvčího, jsem unavený po práci,“ řekl stručně novinářům. Poté byl přepraven vrtulníkem zpět do nemocnice.

     Našemu reportérovi se podařilo pořídit ještě téhož dne večer s ministrem Svobodou krátké interwiev.

     „Jak jste se cítil při cestě?“

     „Pěkně to letělo, to se mi líbilo. A je to daleko bezpečnější než auta.“

     „Je tedy možné, že se i po vašem uzdravení budete do práce přepravovat výhradě vrtulníkem?“

     „Víte … jak že se to říká … nic není nemožné?“

Ponaučení pro obyčejného občana: Radujte se, Svoboda žije!