dům na konci města

Lukáš už měl toho dost. Sotva se vrátil domů ze školy, už ho zase matka otravovala s domácími pracemi.

"A nezapomeň utřít nádobí!" ozývalo se z kuchyně, " minule  jsi mi utekl, ale dnes tě jen tak nepustím".

"No jo", ušklíbl se Lukáš a svlékl si bundu.

Tak to hezky začíná! Ještě, že ta škola skončila tak pozdě. Potom si máma sedne k telce a bude čučet na Komisaře Rexe a dá mi pokoj!

Bouchly dveře od dětského pokoje, z kuchyně máma něco zakřičela, ale to už Lukáš neslyšel. Konečně byl sám ve svém království.

 Hodil brašnu na koberec a rozvalil se na neustlané posteli.

Klika cvakla a do pokoje se vřítila máma. Na sobě měla bílou mikinu s nápisem YES ( na zádech měla NO), černé tepláky a v  prošedivělé hlavě natáčky.

"No, co to je!" okřikla ho," přece si nemyslíš, že se tady budeš jen tak válet a k tomu ještě v čistém povlečení. Hned se zvedej a ustel si a pak, aby ses nenudil se ještě stavíš v kuchyni. Rozuměl si mi?"

Ne, ani se nehnu. Jdi do háje!

"Jasně, mami", usmál se falešně Lukáš a neochotně se zvedl z postele.

Máma opustila pokoj a zavřela za sebou dveře. Jakmile se kroky vzdálily z jeho dosahu, rozvalil se Lukáš opět na posteli.

Ať jde někam! Nejsem přece její otrok. Sotva sem přišel ze školy , už abych...

"NO, KDE TO VÁZNE?", zaječelo to z kuchyně.

Lukáš stiskl pěsti a z rozzlobeným výrazem se dal do úklidu. Když byl konečně hotový, vydal se jako odsouzenec  jdoucí na popravu do kuchyně.

"No to je dost!" okřikla ho máma, " já myslela, že už jsi to utřu sama!"

Tos taky měla!

Na opačném konci paneláku, o patro níže, o dvě hodiny později.

Katka se konečně uráčila vrátit ze školy. Tiše za sebou zavřela vstupní dveře a v domnění, že si toho nikdo nevšiml se plížila do svého pokoje.

"Ale copak", otevřely se dveře od obýváku a v nich bratr," mami, tati! Naše dezertérka se vrátila  ze školy!"

"Ty jeden bonzáku", řekla nasupeně Katka," to ti nedaruju. Počkej, pomsta bude sladká!"

Bratr se jen zasmál a zmizel ze zavřenými dveřmi.

Z opačného konce chodby vyšel táta. Katka ho zbožňovala. Byl tak pohodový a kliďas. Né jak máma!

"Katko, kde si zase trčela", napomenul ji, ale přitom se spiklenecky usmíval. Potom ztišil hlas:"Tak co, jak se má Milan! Byla si s ním nebo ne? "

Katka přikývla. Na tátu se mohla vždycky spolehnout.

"Jo!" zašeptala, " ale mámě to neříkej! Ona se zas nasere a udělá mi kázání, že v jejich letech ještě neměla na kluky ani pomyšlení a že..

Táta s úsměvem přikývl.

Bože, já ho tak zbožňuju! Proč nemůže být Milan jako on!

Za okamžik se  objevila máma. Opět měla na sobě svou vytahanou halenku a modré kalhoty. Vlasy schované v ručníku, který si natočila jako turban. Zřejmě si umývala hlavu.

"No, tak kde si byla?" vyjekla na ni," už je půl páté! Jak předpokládám zase si skončila s tou tvou partyjí někde..."

"Ale, Jarko!" snažil se ji zklidnit táta," vždyť tak moc hroznýho se zase nestalo!"

"Právě že ano!" odporovala mu máma, " a ty mlč! Jsi moc měkkej na ni! To chce tvrdší přístup!"

Co si zase vymyslí. Domácí vězení nebo zákaz televize nebo.. to snad ne!

"Dej mi svůj mobil!" natáhla k ní máma ruku, " to je ten nejlepší trest. Když se nebudeš domlouvat za mými zády, alespoň budeš včas doma.

No, to si jen myslíš, máti!

   Lukáš se vrátil s kuchyně s nervama na dranc. Už mu to lezlo krkem. Neustále matčino komandování. Ať udělá tohleto a pak zase támhleto. Bylo to na zbláznění.

  Náhle dostal nápad. Vzpomněl si, jak před rokem našli společně s Katkou, Milanem a Pavlou ten polorozpadle barák a tu divnou místnost s těmi klikyháky na stěnách. Co kdyby se tam zase vydaly a dokončily, co nestačily tehdy udělat.

Ale co máma! Přece jí to nemůžu udělat. Sice to bude na jednu noc, ale i tak se toho může hodně změnit.

"Lukáši, večeře!" zazněl známý hlas z kuchyně, " nebudu na tebe čekat!"

"Už jdu!" odpověděl a dál nad svým nápadem přemýšlel.

Katka seděla za stolem ve svém pokoji a dělala, že si píše úkoly. Místo toho si čmárala máminy karikatury a posléze je červenou pastelkou brutálně likvidovala.

Škoda, že nemám její panenku voodoo. To by byla legrace. Nebo radši né! Ona to se mnou myslí dobře. Já jsem ta špatná...

 V hlavě se jí vybavila temná místnost s dvěma vybitými okny. Stěny pokryté špinavými květovanými tapetami... a těmi runami nebo, co to bylo.

Katka se zarazila. Co když měla Pavla pravdu a ono to vážně funguje. Pak bych se mohla mámě pomstít a ani by se o tom nedozvěděla.

To je ono! ... Nebo radši ne! to jí nemůžu udělat.

"Udělám to," rozhodla se," ale musím obvolat ostatní.. Sakra Mobil!!"

Lukáš vytočil na domácím telefonu známé číslo. Zkoušel se dovolat Katce.

Máma zařvala. Táta sebou trhl na pohovce.

"Co to zase má být!" lekla se máma a bleskově začala šmátrat v kapse.

"To ten mobil!!" křikla nahlas," ta malá ..... nastavila silné vibrování. Připadal jsem si jak s rober..."

"Co?" překvapeně se na ní koukl táta.

Mobil neustále vibroval a na displeji se ukázalo jméno Lukáš K.

"Zvedej to, ty krávo!" znervózněl Lukáš," jestli mě máma nachytá, že volám z pevné linky na mobil.. To je moje smrt."

Mobil utichl. Máma ho nechala ležel na stole v obýváku a vydala se za Katkou. Ta mezitím seděla stále za svým stolem. Už zlikvidovala asi padesát verzí mámy a ještě neměla dost.

Jak já se odtud dostanu? Mobil už jen tak nezískám.... Mohla bych jít s košem a cestou se stavit za Lukášem. No to..

Vtom ucítila závan větru a PLESK  přes hlavu.

"Auu!" zaječela," proč mě biješ?"

Máma nic neřekla. Otočila se a zase zmizela pryč.

Tak toto už je na mě moc! Kašlu jestli bude mamina řvát. Já tam prostě půjdu ! A hned!

  Lukáš si vytrpěl máminu přednášku o tom, jak je drahé volání na mobil z pevné linky.

Proč jsem... já kretén.... jí to vlastně říkal. Copak jsem jí nemohl říct, že jsem volal do kina, abych objednal lístky. To by mě uvěřila. Já jsem takový pako. dobře totiž ví, že tam budou hrát její oblíbený film. A maj tam pevnou linku. Že já jsem nedržel hubu!

" No, co mi na to řekneš?" čekala máma a rukou klepala na desku kuchyňského stolu," no, kdo to bude platit? Takový drahý peníze to stojí! a víš, že jsme na to jen my dva!"

 Ozval se zvonek od vstupních dveří.

"Kterej dobrák to zase otravuje?" vztekla se , zvedla se od stolu a zmizela v chodbě.

"A nikam neodcházej!" zahrozila mu mezi dveřmi.

Katka stála za dveřmi Lukášova bytu. Netrpělivě přešlapoval u prahu.

Ať je doma! Ať mi neotvírá ta jeho šílená máma..

Dveře se pomalu otevřely a ve vzniklé škvíře se objevil přísný obličej paní Kročové.

"Co chceš!" vyštěkla na ní.

Hovno, ty krávo!

"Dobrý den, já jsem Lukášova spolužačka", krátce se Katka představila," já bydlím nad vámi. A chtěla jsem se zeptat, jestli není Lukáš doma."

Široce se  usmála.

Paní Kročová cosi zahuhlala a zmizela za dveřmi.

A je to v pytli.

Ve dveřích se objevil poněkud bledý Lukáš.

"A nevybavuj se s ní moc dlouho", ozvalo se za ním," mám s tebou ještě nevyřízené účty."

Lukáš se zašklebil. Přivřel za sebou dveře a zůstal stát s Katkou na prázdné podestě dvouramenného schodiště.

"Co potřebuješ?" vyhrkl na ni, " já mám teď krizi s mámou".

Katka se zatvářila dotčeně. Nejraději by se vrátila zpět domů.

"Pamatuješ si, co se stalo minulý rok?" zeptala se váhavě.

"Chytil sem úplavici!" okamžitě zareagoval Lukáš.

"Ne, to nemyslím", usmála se Katka, " já jsem myslela ten divnej barák, co jsme...."

Lukáš se zarazil.

"Ty tam chceš jít?" zareagoval okamžitě.

Katka kývla.

"Víš, co je divný," dopověděl Lukáš, " že jsem na to myslel taky. A kde jsou ostatní?"

"Oni nemohli přijít", lhala mu Katka," Pavla se učí a s Milanem jsem se pohádala".

Lukáš se otočil zpět ke dveřím. Naklonil se do bytu.

"Mami, Katka potřebuje něco.... úkoly, pohřebuje pomoct s úkoly. Můžu se k ní stavit a pomoct jí?"

Z bytu se ozvalo hlasité zamručení. Podle Lukášova výrazu to znamenalo ano.

"Počkej chvíli", ohlédl se na Katku," jen se na sebe něco hodím a jdeme!"

Cesta  ubíhala poklidně. Obloha potemněla a sídliště se rozzářilo jako vánoční stromeček.

Katka s Lukášem prchaly po zvlněném asfaltovém chodníku směrem ven z města. Vůbec na sebe nepromluvili, dokud se před nimi neobjevila temná stěna lesa.

"Máš baterku?" zeptala se Katka.

"Ne!"

Tak to pěkně začíná.

 Černé kmeny stromů se majestátně tyčily k obloze poseté hvězdami.

Katka se držela Lukáše za ruku a každým okamžikem o něco zakopávala. Oba byli vyděšení k smrti.

Proč jsem sem vůbec lezl? Nesnáším tyhle akce narychlo!

Já jsem ale kráva, na baterku jsem úplně zapomněla. Já se..

"Myslím, že jsme na místě", ozval se náhle stín vedle ní.

Naproti vyděšené dvojici se objevila tmavé silueta opuštěné hájovny.

 Lukáš pustil Katčinu ruku a vydal se sám k rozbité dřevěné verandě.

"Kam jdeš?" šeptala vystrašeně spolužačka," ty mě tu jen tak necháš?"

"Ne!" řekl Lukáš," jdu jen najít ty svíčky, co tady včera schovala Pavla".

"CO??" zařvala náhle Katka a v ten samý okamžik začala opět šeptat, " Tys tu byl? Vždyť jsme se dohodli, že se sem už nikdy nevrátíme. Ty jsi to porušil!"

"Houby", přerušil jí Lukáš," byly jsme tady z čistě romantické záležitostí.  A nedělali jsem ty věci, co  před rokem. My jsme prováděli.. To! Však víš co? Kde jinde je tak poklidné místo, kde tě nikdo nebude rušit. A bylo to za světla. Ty svíčky..."

No to jsem mohla tušit. Dva nadržení puberťáci.

Lukáš došel do verandy. Klekl si a rukou začal přejíždět po dřevěné podlaze.

Hlavně ať nešáhnu na nějakej bobek nebo něco horšího.

Konečně našel tu správnou desku.  Prsty zachytil za okraj a silně trhl. Deska s prasknutím povolila a před ním se objevila skrytá dutina.

Opatrně do ní zasunul ruku ...

Snad už tam není ten ježek, co popíchal Pavlu. ...Není! Super.

...a po chvíli  vytáhl ven igelitový sáček. Uvnitř nahmatal krabičku sirek a tři tlusté svíčky.

"Mám to!" křikl do tmy, " můžeme jít dovnitř ".

Než se podařilo Katce zapálit svíci, pohltila hájovnu temnota.

  Konečně mihotavé světlo ozářilo ponurý interiér a na dvojici čekalo další překvapení.

Podlaha ve všech místnostech byla zametená a v levém rohu pod zbytky police se ukrýval čísi batoh.

"A sakra!" řekl nervózně Lukáš," někdo tady byl a vypadá to, že tu něco zapomněl!"

"Já už tu nebudu ani chvíli!", začala zmatkovat Katka," Co když se vrátí. Já chci domů."

Z lesa se ozvaly kroky. Podlaha na verandě zavrzala, svíčky zablikaly a ve vstupních dveřích se zjevily dvě postavy.

Katka zavřeštěla a přitiskla se ke stěně. Lukáš připravený na nejhorší se postavil před ní a nachystal si pěsti.

Dovnitř vstoupily dva lidé. K úlevě všech to byla Pavla s Milanem.

"Co vy tady?" zeptali se dvojice navzájem.

"No my.."

" ...jste si to chtěli zkusit znova," dopověděla za ně Katka," že mám pravdu?".

Pavla s Milanem přikývly.

"Tak se dáme do toho!", navrhla po chvíli opatrně Pavla a přitom se dívala na špičky svých bot.

  Bývalou ložnici ozářilo světlo tří svíček. Tajemné nápisy na stěnách se částečně ztrácely v šeru a vybitým oknem bylo slyšet houkání sovy.

Čtveřice se chytila za ruce a postavila se doprostřed pokoje. Všichni zavřely oči a začali se soustředit.

Chvíli se nic nedělo.

"Mě to připomíná vzývání Satana", usmál se náhle Milan.

"To by ale na zemi musel být namalovanej pentagram!" zareagovala Pavla.

Lukáš je okřikl. Konečně bylo ticho.

Pokoj se naplnil vůní pryskyřice a v ten okamžik se začal měnit. Tajemné nápisy zmizely pod novou omítkou. Na podlaze se objevil ošoupaný koberec, v pravém rohu vyrostla stará almara a vybitá okna se znovu zasklila. Vedle Pavly se vynořil z podlahy dřevěný stůl se čtyřmi židlemi a na stropě vyrašil tříramenný lustr.

"Kačeno, nech těch blbostí", křikl Lukáš, otevřel oči a pohledl nalevo od sebe. V tu chvíli se vše vrátilo do původního stavu.

"Ale mě se to tak líbilo", odporovala Katka a zavřela oči.

Druhý pokus.

Zase se nic nedělo. Čtveřice se držela za ruce a nevydala jedinou hlásku.

Po podlaze proběhla vyděšená myš a dotkla se Pavliny tenisky. Vtom se hájovna otřásla v základech. Stěny popraskaly a nebohá myš se změnila v konzervu pro kočky.

"Ale holky", naštval se Milan," už toho nechte nebo to ukončíme!"

Pavla se zahihňala a  kopla do pískající konzervy. Ta se nofoukla a vzápětí pukla. Z rozprsknutého obsahu se vyvrávorala zněť chlupů o čtyřech nožičkách a zmizela v nedaleké škvíře.

Třetí pokus.

Pokoj dvakrát zapulsoval a všechny svíce pohasly.Celou hájovnu naplnilo modré světlo, které se začalo pomalu deformovat, dokud se nad jejich hlavami nesformovala do zářící modré koule.

"Tak. Hotovo!" řekl Milan a všichni otevřeli oči.

"Kdo bude první?" zeptala se mimochodem Katka.

"Minule byla Pavla", vzpomněl si Lukáš, " a dopadlo to fiaskem. Ta učitelka je už rok v blázinci."

"Neměla mi dávat  pětku", ohradila se Pavla a sedla si na zem.

"Tak to budu já!" vyhrkla Katka," dámy mají přednost, né?"

Zvedla ruku ,a aniž by čekala, co na to ostatní, dotkla se koule.

  Katčina máma usnula u televize. Stočená do klubíčka tiše podřimovala. Táta zrovna odešel do hospody a tak zůstala sama doma.

Někdo zazvonil u dveří. Máma sebou trhla. Vypnula televizi a zvedla se ze křesla.

"Že by se konečně vrátila Kačena?" pomyslela si," ta ať si mě nepřeje. Takhle vypadnout z domu."

 Pomalu se šourala chodbou ke dveřím. Zvonek mezitím přestal zvonit. Máma se podívala do kukátka.

A Kateřinka se vrátila domů. No, to mám ale radost. A zase zapomněla klíče.

Stiskla kliku a otevřela.

Panelákem se rozlehl ženský výkřik.

"Katko," rozesmála se Pavla, " Tak tu máme další fiasko! Vítám tě do klubu. Vypadá to, že tu máme další případ pro psychiatra".

Katka pustila kouli a ustoupila ke stěně.

"Já jsem se fakt snažila, aby se moc nevyděsila", snažila se omluvit," ale nějak jsem to nevychytala!"

"No, tak hrozné to zas nebude", uklidnil ji Milan, "pár dnů si poleží v sanatóriu a pak bude ..."

"A teď já!!" hlásil se už Lukáš o místo pod koulí.

Milan souhlasil : " A moc to nepřeháněj! Hlavně ať to není  zombie Komenského nebo mluvící komisař Rex!"

Konec.