Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZ NASICH POUTI - BUKOVA HORA
Autor
vesuvanka
Prvni cervencova sobota. Od rana svitilo slunicko, ktere slibovalo, ze nezmokneme. Pri pohledu z vlaku na Rip jsem si ale povsimla nenapadneho oblaku pripominajiciho cimburi, meteorology nazyvaneho "Altocumulus castellatus". Tento mrak byva predzvesti boure, ktera prichazi zpravidla do 24 hodin z te strany, kde se oblak objevi. Nechame se prekvapit.
Dnesni putovani nas zavede na Bukovou horu. Od televizniho vysilace, ktery je na jejim vrcholu (683 m nad morem), vydavame se po cervene znacce smerujici do udoli Labe. Jdeme po vozove ceste, zpevnene pouze kamenim. Slunicko nam prazi do zad. Pozorujeme kvetenu podel cesty - zvonek broskvolisty a koprivolisty, svetle ruzovo fialova vrbka uzkolista, divizna knotovkovita i velkokveta, zluty jestrabnik, trezalka, cernohlavek obecny, jitrocel, vyrazne fialovy chrastavec a dalsi. Pres cestu se cile zavlni zmije a nenapadne zmizi v trave. Nazev Bukova hora neni nahodny. Zdrave buky se stribrnymi kmeny tu stoji vznesene na svazich hory, rostou i v kamennych sutich podobne jako na Kletecne snad jen s tim rozdilem, ze Kletecna je tvorena znelcem a Bukova hora cedicovou horninou - tefritem. Potesi nas prvni fialove kvety dobromysli obecne. Cestou nas doprovazi ptaci orchestr, v nemz vynika vysoky hlas velmi placheho solisty, ktery mistrne prcha pred nasimi zraky ve vetvich keru.
Blizi se poledne a vsude kolem nas poletuji motyli - belasci, zlutasek, dva druhy lmodrasku, okac bojinkovy a okac lucni, babocka admiral a babocka pavi oko, babocka sitkovana, dva druhy perletovcu, blize neurceny belopasek a objevi se dokonce i dnes pomerne vzacny batolec duhovy s modrofialovym leskem na kridlech, ktery useda na cestu.
Chybi snad uz jen otakarek fenyklovy, ale ten vyhledava teplejsi mista.
Nase cervene znacena cesta zahyba nahle v ostrem uhlu vlevo, je uzsi, hrbolata a klesa strmeji. Pohled do udoli pruhledem mezi stromy je prekrasny, ale my se rozhodneme pokracovat rovne sirokou Rytirovskou cestou a nelitujeme. Po chvili chuze k nam promlouva kameni o zrozeni Stredohori - utuhle lavove proudy promenene ve varhany ve svahu a podel cesty dalsi skalni utvary. Po leve strane cesty nas zaujmou sikmo postavene varhany "Ptaci kameny" - asi 15 m vysoka skala, kde odpocivame a radujeme se z krasneho dne kouzla a romantiky Stredohori.
Pomalu se blizi cas naseho navratu, takze sejdeme od Ptacich kamenu jeste asi 200 m a pak se vracime stejnou cestou. Slunce je za kopcem a v lese je temneji, barevni motyli uz nekde odpocivaji a tu a tam se objevuji tmavsi motyli - snad soumracnici. Zato cmelaci maji jeste i ted napilno. Prezene se prvni mrak, zavane chladnejsi vitr, ale za chvili znovu vysvitne slunicko a my pozorujeme na obloze roztrhane rasy. Nasedame do auta a jedeme smerem k Litomericim.
Krajina je otevrena, skvely vyhled na Dokskou pahorkatinu i na Stredohori. Na obloze se rozehrava drama oblacnosti co do barev i tvaru. Nacechrane vrcholy velkych kumulu jen sviti, mraky se pred ocima rychle lmeni. Pohled na Stredohori, ktere vytvari tmavou siluetu na zlutavem pozadi. Milesovka jako by mela dokonce svatozar - je tam jeste jasno, zato Hazmburk je sotva videt v hrozive temne sedi, ktera se rozprostira po celem jihozapadu...
Je 19 hodin a jsme v Lovosicich na nadrazi. Od jihozapadu se zveda prudky vitr a uz je tu prvni blesk a kapky deste.
Prijizdi vlak, do nehoz nastupuji a ujizdim pred bouri.
Vzpominam na mrak ve tvaru cimburi, ktery nezklamal a bourku predpovedel, a na Bukovou horu, kde nam Stredohori odhalilo dalsi sve krasy a zajimavosti.
6 názorů
Irčo, zdravím a děkuji za přečtení a milá slova. K psaní mě podnítil vulkanolog Haroun Tazieff, který si posteskl ve své knížce Schůlzky s ďáblem, , že je škoda, že žádného básníka nezaujaly vulkány natolik, aby o nich napsal báseň, takže vulkány stále čekají na svého básníka. Přestože jsem básně předtím nepsala, vnímala jsem to jako výzvu, abych to zkusila, protože vulkány miluji, a to i ty naše vyhaslé. Na výletech v Českém středohoří jsem nacházela hodně inspirace k psaní nejen básní. Snažila jsem se přiblížit jedinečnou atmosféru navštívených míst i těmito prozaickými díly, která jsem často rozepsala už ve vlaku při návratu z výletu. Z knížky jsem měla velkou radost.
Ráda - jako vždy - jsem četla. No a také se dozvídám o té knížce...to jsi musela mít radost...No a já začala psát v 55:-)...jak se zmiňuješ v komentech, ty v 50:-) a to je fajn