Dogville

Dogville

Představte si, že všechny nedůležité věci k životu kolem vás sice existují, ale vy je nevnímáte a tedy také nevidíte. Nejsou potřeba. Jsou to jen nedůležité věci. Vnímáte jen předměty ke kterým jste si vytvořili vztah. Stejně tak vnímáte i lidi. Ve velkém městě máte spoustu známých, ale všechny ty stovky tváří co potkáte za den si prostě nepamatujete. Na malém městě – vesnici se naopak znáte s každým. Víte kdo jaký je. Znáte se navzájem a každý nový přistěhovalec se pozná ihned a je podezřelý svou neznámostí...

Grace se dostala v noci do městečka Dogville nikoliv náhodou, ale protože nikam jinam cesta, po které utíkala, nevedla a zároveň tam i končila. Hledala úkryt před neznámými muži v drahém voze a na této konečné jej skutečně našla. Nebyl ale zadarmo, musela být lidem alespoň prospěšná za to že oni budou mlčet o její přítomnosti. Grace věřila, že lidé na venkově jsou jiní, lepší a také to tak bylo. Zdálo se. Přijali ji mezi sebe když si za to u každého odsloužila půlhodinku práce denně a tak šel čas.

Práce byla téměř zadarmo a obyvatelé si postupně začali uvědomovat svoji moc nad uprchlicí. Moc nad jejím životem, moc nad tím jak se bude chovat a co všechno si mohou k ní dovolit. Moc nad věcí, kterou lze použít jak je libo i když k ostatním, tedy starousedlíkům, by se nic takového nedovolili. Charaktery lidí zůstávají stejné, jen kontext celého příběhu, jednodušeji, definice obyvatel co Grace vlastně je, tedy už nikoliv kdo, se měnila prudce k tomu nejhoršímu...

Lars von Trier opět ukázal své ostré zuby s jakými se pouští do odhalování lidské společnosti. Egoismus, lži a zneužívání pod rouškou dobroty, přijetí a lásky. Tanec v temnotách s Björk v hlavní roli byl reálnějším příběhem. Ukazoval kromě jiného, že lidmi ustanovené zákony tak jak platí a vysvětlují nemusí být v žádném případě spravedlivé. Dogville není spravedlivý. Je oproštěný ode všech zbytečností a o to je hrůznější a nemůže končit jinak. Možná pro většinu diváků překvapivě. Zapomeňte ale na obvyklé scénáře. Zapomeňte na klasický happy end. Zapomeňte na to co si o sobě myslíte. Dogville jsme my. 

Takové zrcadlo doma určitě nenajdete, tak se běžte mrknout než o tu možnost podívat se na sebe zase přijdete.