Trpaslík

   Manželé Lorencovi bydleli v menším rodinném domku na kraji malé vesničky. Měli pětiletou dcerku Janičku. Maminka s Janičkou chodily každý den  do místního obchůdku nakupovat a vždycky prošly cestou kolem Bořilovic zahrádky, kde stál u jezírka zahradní trpaslík. Janičce se už dlouho moc líbil a vždycky se u něho zastavila. Doma prosila maminku a tatínka, aby jí ho také koupili, že bude moc hodná. Až jednou se jí dětský sen opravdu splnil, zrovna v den jejích šestých narozenin.  Dostala velkou, mašlí ovázanou krabici - a v ní toho nejkrásnějšího trpaslíka na světě!  Ta byla tak šťastná, poskakovala po celém domě a střídavě rodiče objímala a pusinkovala. V sobotu trpaslíka s tatínkem "ubytovali" na zahrádce mezi záhonky tulipánů a narcisek a Janička se na něho chodila pořád dívat: "Tak Ferdo, hlídej nám tady kytičky!" - řekla a běžela se pochlubit sousedovic Evičce, o dva roky starší dívence, s kterou si často hrávala. Evička byla zvědavá a šla se hned podívat. "Není krásný? Je to můj Ferda", řekla Janička. "Ani ne", Evička na to, ale přitom jí ho tajně záviděla, "hm, když budu chtít, naši mně takových koupí třeba deset, heč....a ještě hezčích", pokračovala  Evička. A pak se začaly hádat: "Můj Ferda je nejhezčí!"....."A není!"......."A je!"....."Tak víš co? Hele..." - řekla Evička, popadla kámen , hodila ...a milému Ferdovi rozbila červenou čepici, zrovna ta se Janičce na něm líbila nejvíc. "Co se to tu děje?" - vykoukla z okna maminka a ptala se Janičky, ale ta nemohla pro pláč ani odpovědět, stála u sošky a objímala ji. Evička strachy radši rychle utekla domů. Dlouho se nechtěla rodičům přiznat, ale nakonec musela s pravdou ven. Dostala vyhubováno a její tatínek se šel za ni k sousedům omluvit a nabídnout, že škodu nahradí, ale pan Lorenc to odmítl, prý to nějak slepí. Janička doma nebyla k utišení, neplakala jenom pro Ferdu, ale i pro Evičku, tolik se s ní chtěla kamarádit a ona je zatím taková.......Evička  o sobě doma hodně přemýšlela a bylo jí svého chování najednou líto, nakonec spustila brek taky. Po dlouhé debatě se svou maminkou pak usoudila, že k Janičce zajde a omluví se. Do kroku a řeči jí však nebylo. Nesměle zaťukala, pozdravila a vešla do domu. Janička seděla smutně ve svém pokojíku na posteli. Evička k ní tiše přistoupila a řekla: "Promiň Janičko, já nechtěla" a přitom jí do ruky  vtiskla malou krabičku. "Můžeme být zase kamarádky?"......Janička překvapeně krabičku  pomalinku otvírala a rozzářený pohled jejích očí Evičce  na otázku odpověděl. Našla tam šňůrku na krk, docela obyčejnou, ale na ní byl zavěšený malý trpaslík s červenou čepicí! "To máš pro štěstí" - řekla Evička se slzami v očích....No a od té doby jsou obě ty nejlepší kamarádky na světě. A jak to dopadlo s Ferdou?  Pan Lorenc ho slepil a ještě u něho vybudoval jezírko a v něm plují dvě rybky - jedna Janičky a druhá Evičky. Děti z vesnice se chodí k nim za plot dívat a říkají: " To je krásný trpaslík!"