Záhada

  Jsem detektivem v jednom malém městečku. Dlouho se zde nic nestalo, proto se většinu času jen tak nečinně povaluji a nic nedělám. Zrovna v jeden takový den zazvoní telefon a volá mi Šerif. Oznámí mi, že ve městě se má již zítra odehrát velká věc. Z Ruska mají dovézt nabalzámovanou mrtvolu Vladimíra Iljiče Lenina. Ve zdejším muzeu má být vystavena asi měsíc. Šerif chce, abych s ním zajistil převoz od hranic až k muzeu. Slíbím mu, že pokud rozhýbám svojí přeleželou nohu, určitě udělám, co bude v mých silách. Do večera nohu prokrvuji a až teprve když jsem si jist, že je plně funkční, jdu spát.

  Ráno vstávám brzy, abych byl včas u hranic. Cesta je to poměrně nudná a nic zvláštního se nestane. Na hranicích vyzvednu se Šerifem Iljiče a jedeme k muzeu. Po cestě si vyprávíme o obyvatelech našeho městečka. Jsou to neuvěřitelně poctiví a bezúhonní lidé. Poslední případ, který jsme řešili, se odehrál před sedmi lety. Stará Vaňková tehdy zabila svému sousedu Mirkovi slepici. Pořádně jsme se do toho se Šerifem vložili. Mlátili jsme Vaňkovou každý den, ale nevydala ani hlásku. Až teprve po příjezdu její vnučky Zdeny jsme zjistili, že Vaňková je hluchoněmá a trudomyslná.

  Po tomto fiasku se v městečku nestalo zhola nic nekalého a my se se Šerifem stále nudili, pili a flákali se. Když se Šerif dozvěděl o převozu Lenina do města, rozsvítily se mu v očích plamínky naděje. Hned volal tajemníkovi zdejší komunistické strany a přemlouval ho, zda-li by se mrtvolu, alespoň jen tak naoko, nepokusili ukrást. V městečku však byli poctiví dokonce i komunisté. Odmítli kontaktovat i socialisticko-teroristickou skupinu, působící v sousední zemi.

  Za chvíli přijíždíme se Šerifem k muzeu, kam mrtvolu převezeme bez potíží. Umístíme Vladimíra Iljiče do muzea a jdeme spát

  Ráno mi opět volá Šerif a jeho hlas je vzrušený a plný radosti. Nadšeně mi oznámí, že Lenin v noci zmizel z muzea a ještě k tomu se v parku odehrála vražda. Po sedmi dlouhých a nudných letech konečně případ! A ne jen jeden. Chvíli skáču radostí, a pak, pln nadšení, hned zamířím k Šerifovi. Společně pozatýkáme zdejší komunisty a vydáme se k místu vraždy.

  Na zemi spatříme mrtvého Mirka. Má useklou hlavu a ještě k tomu na ní má bouli. Velmi podivný případ. Sejmeme otisky, vrátíme se na stanici a tam o případu horlivě diskutujeme. K loupeži Lenina se nikdo z komunistů nepřizná a otisky sejmuté z mrtvoly, neodpovídají otiskům nikoho z městečka. Oba se nicméně shodnem na tom, že v obou případech mají prsty zřejmě právě komunisté, protože Mirek byl vysoce postavený pravicový činitel. Tlučeme všechny hlava nehlava i přesto, že mají uspokojivé alibi, ale bezvýsledně. Večer začínáme být trochu zklamaní, protože jsme nepohli ani s jedním případem.

  Jdu domů a tam se snažím usnout, ale nejde to. Hejno sýkorek vytrvale klove do okapu a mě to ruší. Po chvíli se na tyto tvory pěkně rozlítím a odhodlám se k razantnímu kroku. Stluču jim krmítko. Jdu do dílny, nařezám laťe a chystám se je stlouct. Zjistím však, že jsem zřejmě někde ztratil kladivo a sýkorky nakonec postřílím. Poté klidně usnu.

  Ráno mi opět volá Šerif a jeho hlas je plný vzrušení. Lenina stále nikdo nevrátil a v parku se odehrála další vražda. Vydáme se do parku a na zemi spatříme mrtvého Jindru. Má useklou hlavu a ještě k tomu na ní má bouli. Velmi podivný případ. Sejmeme otisky, vrátíme se na stanici a tam o případu horlivě diskutujeme. Otisky jsou opět stejné. Jediný pokrok je, že alespoň z tohoto případu můžeme komunisty zcela vyloučit, protože všichni seděli ve vězení. Ale i Jindra byl vysoce postavený pravicový činitel. S Leninem jsme opět nepohli, a tak se otráveně vracím domů.

  Když vejdu na dvorek, ošklivě se popálím o kopřivy, které již dosahují gigantických rozměrů. Rozhodnu se je okamžitě posekat, ale zjistím, že jsem zřejmě někde ztratil srp a kopřivy nakonec zapálím. Poté klidně usnu.

  Ráno vstanu a nikdo nevolá. je mi to divné, proto Šerifovi zavolám sám. Nezvedá telefon. Dobře vím, jak má tvrdý spánek, proto se domnívám, že asi jen zaspal. Instinktivně se vydám do parku a na zemi spatřím mrtvého vysoce postaveného pravicového činitele Milana a Šerifa. Oba mají useklou hlavu a na ní bouli. Velmi podivný případ.

  Na otisky se tentokrát vykašlu a smutně se šourám domů. S nostalgií vzpomínám na ta klidná léta. Už té kriminality mám plné zuby, s ničím jsem nepohl a Šerif je mrtev. Po cestě se zastavím ještě v muzeu, zda-li někdo třeba nevrátil Lenina, ale jeho sarkofág je prázdný.

  Když nastane večer, rozhodnu se nespat a místo toho zajít do parku. Aspoň jeden případ musím smést ze stolu. Sedím ve křoví a přemýšlím o Šerifovi. Zřejmě ho napadlo též zajít do parku a přijít záhadě na kloub. Nechápu však, jak je možné, že zemřel. Měl vždy velmi přesnou mušku. Při přemítání o těchto věcech zaslechnu kroky a spozoruji pravičáka Karla, jak si to bezstarostně štráduje po parku.

  To, co spatřím poté, mě naprosto vyvede z míry. Ke Karlovi se zezadu připlíží samotný Lenin. Prvně ho omráčí mým kladivem a poté mu mým srpem usekne hlavu. Vyskočím ze křoví a chystám se tasit. Poté se již jen stačím chytnout za hlavu a položit si otázku ohledně inteligence detektiva, který jde řešit případ a nechá zbraň doma.