Nemoc zvaná láska

Marně mě konejšíš a těšíš, že nemám se čeho bát.

Nemám prý toto vůbec psát, marně mi oči zavíráš.

Jsem nemocná strašlivou hynoucí nemocí a ani ten

nejlepší lékař mi bohužel nemůže pomoci.

Jediný, kdo pomoci mi může, jsi ty.

Já, raněná nemocí zvanou láska, při které stačí

jediný tvůj pohled a má teplota stoupá.

Pohled, při kterém srdce přestává tlouci,

jako při silném infarktu.Třas rukou, žloutnoucí tvář,

jako v posledním stadiu rakoviny.Skvrny na tvářích,

ruměnec, jako silné popáleniny.

Nakonec se stejně dívat přestaneš,alespoň na mě,

a já vydechnu naposledy...