Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSen
06. 09. 2000
0
0
1886
Autor
Stínovlas
Každé noci když usínám,
do krajiny snů zavítám.
Máš křídla, já ne, to mne rmoutí,
běžím, však nemůžu tě dostihnouti.
Vzbudím se a krůpěj slaná,
po tváří mi kane níž.
Touha moje je tak marná,
miluji Tě, to však víš.
Říkají mi, že jsem jak kočka,
protože tak ráda spím.
Netuší, že když sklopím víčka,
znova Tě ve snu uvidím.
do krajiny snů zavítám.
Máš křídla, já ne, to mne rmoutí,
běžím, však nemůžu tě dostihnouti.
Vzbudím se a krůpěj slaná,
po tváří mi kane níž.
Touha moje je tak marná,
miluji Tě, to však víš.
Říkají mi, že jsem jak kočka,
protože tak ráda spím.
Netuší, že když sklopím víčka,
znova Tě ve snu uvidím.
Stínovlas ono by to asi znelo s tema očima lip ale rym to je teda nic moc...
Člověče já nemám sny. Tedy mám sen tak třikrát do roka. Je to moc milé. Jednoduché a milé. Až Ti tady bude někdo jednoduchost vyčítat, tak se nedej odradit. Jenom se zeptej, proč ji používáš.
Ech ta poslední sloka mě uplně rozhodila... Vylaď zvuk básně, hlavně v poslední sloce to tahá za uši...