Z křoví v parku

Ptáčci v oblacích a všude zeleno,

a zábradlí je nově natřeno.

Tam u sochy velikána,

která světlem zalévána,

stojí v parku nad městem,

oddával se mladý párek

rozmanitým něžnostem.

Ona krásná septimánka,

on je ***** ***** *******.

A já vůl,

že jsem lásce nehnul...

Meč pozvednout na draka

pak pozorovat oblaka.

Letět po nich z její vůle.

nechat na skálu se srazit.

A pak přijmout vědomí,

že musí svojí pravdu razit.

měl bych najít čtyřlístek,

nebo radši vybít vztek.

Chytím zlatou rybku,

co odčinila by mou chybku?

Měl bych se stát hrdinou?

Tak získat tu jedinou?

Žít jen ze soucitu její lásky,

paběrkovat seschlé klásky?

Bouřné mraky na obzoru,

já v slzné řece a na voru.

Miluju jí miluju,

svůj meč si zas překuju.