Ztracená slova

Po roce zase poslouchám hudbu, už nejsem, co jsem býval, neslyším! Všechno je na svém místě, jen já – amen – odejděte pryč, nechci vás tu. Chci tu zůstat sám. Očistným žárem a světlem, – jen se stínem.

Přátelství. Jen jako póza, výraz a nutnost. Odporná a nepostradatelná. Chceš přežít, přátel se. V práci mám plno přátel... Ke zblití, – jak jen zmizet kompletně? "Dneska je venku zima že?"
– ticho...

Běž pryč! Svědomí!
Děvko! Náhoda nebo osud?

Souložím, přežírám se a hladovím. Tři základní řeky života. – Proč jen vždycky zjistím, že jsi špinavá? - A jakto, že na to vždy zapomenu?

Z v í ř e

Za tři týdny tisíce kilometrů a sposuta hotelů. Opojení a bolest hlavy.
Krutá. Na silnici přejeté žáby a okolo cest půlnoční rozkvetlé třešně. Lemují. Nádherné. Neustálá představa těla odrážejícího se od kapoty. Touha a chuť. Ten pocit v rukou, někoho zabít...

Vše, co chci, je přirozené.