Taky láska?

Setmělým pokojem se line vzrušující vůně koření a potu. V posteli s nebesy se pomalu pohybují, jako had zapleteni do sebe, dvě postavy. Planoucí svíčky hází na rozpálenou stěnu pitoreskní stíny. Z otevřených dveří balkónu proudí chladivý vánek, pohrává si se záclonou a rozkmitává plameny svíček v rytmu bláznivého tance.

  Dvojice na posteli mění polohu. On leží na zádech, ona sedí na něm. Sotva znatelně vlní pánví. Pro oba je to více než příjemné.

Kromě zrychleného dechu a občasného stenu nevypustí z úst ani hlásku.

 Do rudého západu slunce zpívají poslední ptáci svoje koncertní představení. Vzduch se vlní nad písčitou pláží a šumění moře přerušuje racek svým křikem.

Poslední kousky slunečního kotouče zastíní těžké dešťové mraky.

Ptáci utichají. Ochladilo se. Avšak dvojice si nevšímá bubnování deště na střeše.

Oba mají zavřené oči jako by se dívali do sebe. Nyní pro ně neexistuje nic jiného než ten druhý.

  Je na nich vidět jakýsi soulad. Povedlo se jim splynout. Každý pohyb toho druhého okamžitě vycítí a ještě daleko něžněji opětují.

  Milují se již několik hodin. Nikdo z nich za tu dobu nepromluvil. Nemusel! Vše si říkají očima. Vše si na očích vidí.

Jejich pohyby se začínají zrychlovat. Jsou dokonale sehraní. Oba ve stejnou dobu dospějí vrcholu. Ona bezvládně padne na něj. On ji obejme a div ji nerozmačká.

  Uvolnění!

Dívka se pozvolna probírá a začíná plakat. Slzy štěstí.

 Opatrně ji osuší tvář. Podívají se na sebe. Pak jen kývnou. Zabalí se do deky a jdou na balkón.

Poslouchají šumění deště.

On vezme krabičku cigaret a jednu jí nabídne. Zapálí si.

 Dívka natáhne lačně kouř a poprvé po nekolika hodinách promluví:

„A kdy že ti přijede manželka?“