Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Deset perel, deset křídel, bolest jedna

16. 06. 2004

2511

Autor

Aleya

Nestydím se, anděli.

Hladím tvé prsty ty mlčíš

Jsou křehké jako duše skla jako křídla

Lámu ti je a ty křičíš.

I já křičím jsem stále s tebou v hodině nejtěžší

V hodině radostné

A nehty již nejsou zarostlé v mase však kdy vlastně byly?

Snad předtím než jsem ti je vytrhal

Velmi pomalu a s nezištnou láskou

Teď jsou jen perly a démanty v mé dlani

Tak krásné tak

Naplněné ty vzlykáš.

A mé ruce jsou květy zalévané tvými slzami

Branami do světa

Něžně kruté bolesti.

toto je docela silně působící pasáž: nehty již nejsou zarostlé v mase však kdy vlastně byly? Snad předtím než jsem ti je vytrhal Velmi pomalu a s nezištnou láskou Teď jsou jen perly a démanty v mé dlani Tak krásné tak

Arien

18. 07. 2004

Dát tip

Chtělo by to dofárat, to ano, víš, ono to člověka zaujme spíš až na takový druhý pohled (přečtení), pokud se mu ovšem chce ho dílu věnovat Ale myšlenka zajímavá, troufla bych si říct že má hloubku, platí i velmi přeneseně a tak obecně, lidi ty druhé často využívají a když ti druzí křičí, třebas o tom někdy ani neví Nebo to může být o závislosti (cigarety, to mě jen tak napadá, protože už tři týdny nekouřím) děkuju, vzala jsem si z toho tip+klub