Loď mimo mě

Kdo z nás není světoběžníkem v zrychleném světě?

kdo z nás ví co chce a své znalosti dovede prodat?

Je noc, slunce odpočívá

a hle, loď připlouvá v měsíční záři nad potokem

není velká, jen krásná

její nahé plachty mě uvádějí do hlubin mé nejhlubší fantazie

loď snů?

A když před ní neprchám já, proč jiní?

Vidím pány mezi kameny, vidím pány mezi stromy

odstíny ráje v mých snech

a hodlám s nimi promluvit

protože zde jsou živé kameny

a v realitě kamenní živí

nad stéblem polního kvítku, malého jak má zornice

pod listím palem, chápajících po pravdě v hlubinách atmosféry

v náručí mé plné matky

dávám se unášet a zpívám jim nashledanou

těm námořníkům měsíční lodě, která má do ráje,

pro mě ráno, znova připlout