Slza

Jejda. Komentář líbí/nelíbí mi přijde značně nesmyslný. O moji vkusovou libovůli přece vůbec nejde.

Nabídnu tedy jen zpětnou vazbu, kterak na mě ten text působí a jak mnou jakožto čtenáře protekl.

Po prvním čtení vlastně informativním přichází druhé již opatrnější.

Déšť jako samostatný verš přímo na úvod. Implikuje mi to název, ale ten je jiný (Slza). Tím ale oba pojmy Slza - Déšť stavíš do ekvivalence. Na záčátku čtení moje počáteční interpretace (která se samozřejmě mění v průběhu čtení, ale která v průběhu textu stále existuje) je, že popisuješ slzu. Že mi tu vylíčíš obrazem, abych pochopil ze slzy něco, co mi doposud unikalo.

Chtěl jsem i nadále pokračovat verš po verši. Ale není mi sto. Prolínaš pro mě dvě roviny. Pláč a slzy tekoucí očima a tváří a rovinu krajinovou velmi nespojitě se měníci. Duny - poušť, porostlé trávou, les. Z těchto nesourodých vztahů dvou rovin vytváříš jiskření typu ten závěr, který tu byl také výše pochvalně zmíněn: "les hovořil o bohatství světa" ještě důkladně uveden pointuálním A na začátek (ejhle tady přicházi vyvrcholení). Jenže já jsem z toho ambivaletního vztahu lehce rozpačitý. Výsledek působí působivě, ale já mu to tolik nevěřím. Nevěřím, že opravdu má v sobě tolik neuvolněné energie, jak se tváří, že má. Jiskří, ale většina energie (aspoň po mém dojmu) padne na to jiskření...

myslím že snad už jenom právě les muže hovořit o bohatství světa.. už jen les.. :)

T

dost dobrý-tip