Tajné povolání

Klid, mír, tempo lesa a starých kamenů je nezapomenutelné.

O to horší je návrat domů.

Tempo žijícího města je strašně rychlé – šok je veliký.

OBOJKÁŘKA

Jsem holka jako každá jiná, spíš obyčejnější jak rozumem tak zjevem. Vždy ošklivé kačátko.

Před několika lety mi bylo, aniž bych to věděla, nabídnuto takové tajné neplacené zaměstnaní. Ta nabídka byla skrytá, takže jsem jí nevědomky přijala. No neplacená, je placená energii a dary moudrosti. Dnes když píšu tyto řádky mi někdo otevřel oko ( opět ) a dal zase smysl kousku mého jednání. Dnes vím, že jsem přijala místo Obojkářky.

Dnes mám místnost ve své skromném paláci, kde musím trávit nějaký čas spravováním svých nashromážděných obojků. Ze začátku mi to dělalo strašně velkou radost, dnes jak kdy. Někdy hra, někdy zlost, ale ve všech případech bolest.

Nasazuji obojky krásné i obyčejné, zdobené i strohé podle přání a libosti. Většinou, ale nerozhoduji Já o tom kdo se nechá okroužkovat, ale cítím to. Mám obojky pro draky a dráčky různých velikostí i stáří, dále i pro jinou zvířenu.

Bolí to když vidíte, že i s varováním kroužkujete někoho tak velkého jako třeba draka. Ale o to víc bolí když vidíte časem jak je nešťastný. Sejmout obojek ? Ne, to už vy udělat nemůžete pravidla jsou jasná. Varovat a pokud souhlasí může si z toho pomoc zase pouze jen on. A pak další bolest když shodí nenávistí k vám kroužek, který ho spoutával. Maličká radost přichází ve chvíly, kdy vidíte, že je svobodný a šťastný. Moc takové radosti jsem nezažila.

Díky tomu, že už vím o tomhle všem - omlouvám se všem, kterým jsem ublížila nebo ublížím tímto způsobem. Veřte, nejsem jediná obojkářka. Myslím, že ve své podstatě se ke všem svým obětím chovám jak nejlépe dovedu. Prosím - mějte se na pozoru.