Až jednou

Melancholicky pěkná :-)

No, vypadá to na hodně špatné období, ale koukám, že tu jsi a píšeš dál, takže se zdržím rad i útěšných reakcí a gratuluju k tomu, žes to překonal.

líbilo se mi to, dokud nepřišly poslední čtyři verše.

nemám ráda toto téma... i když se mu nedá utýct... a nesouhlasím s: 09.07.2004 00:00:00 kallista ...snad každý si už zkusil sáhnout na život... ale vím že takových lidí je čím dál víc... podívej se na moje dílko Pane, asi někdy z konce listopadu... myšlenka snad... ty se nedaj ovlivnit úplně... ale pokus... určitě ne skoro každý tady... že je to minulost a je to včil jinak, je moc dobře :o)

Ta pointa je hrozná!! Cos udělal ty?? A co chceš, aby Ti každej leštil boty?? Připadne mi to zakomplexovaný a sobecký!!!!!!!

JSEM TU ! Víc jsem asi udělat nemohl s trochou nadsázky.

A co jsi ty udělal proto, abys tu byl? To není ironie, jen když to máš v kategorii úvah…diskuse… Protože když ty neuděláš nic, podle čeho pak poznají druzí, že by měli něco udělat?

Ten konec je nesmyslný, nemůžeš nikoho obviňovat ze svého nevydařeného života...život má " v ruce" každý sám...

To je smutné, depresivní.... bojuj! Je to někdy těžké, ale život za to stojí, aby člověk bojoval - ze za čátku ta vítězství budou třeba jen malá, ale lbudou to jiskřičky, které Tě budou hřát a hladit.... A já Ti přeji, aby Ti k tomu svítilo sluníčko.... Hlavu vzhůru

Po tom, co mi Vesuvanka poslala avi, jsem si uvědomila, že moje slova zněla trochu drsně. On život není vždy lehký... Snad pro vylepšení psychické pohody Ti mohu doporučit díla právě od Vesuvanky...a držím palce a přeji znovunalezení optimismu

chápu až moc viz moje Variace . . . Lasy

sebevrždy bych zakázal

Alimro- použila bych aforizmu, které jsem užila v jednom svým prologu: Nemůžeme zabránit všem svým chybám, ale rozhodně je můžem někomu vyčítat. Chloor-Úplně tě chápu, snad každý si už zkusil sáhnout na život...rozjasni svou tvář a méně pesimismu.

Všem kteří cítí jistou dávku pesimismu musím sdělit, že v tom opravdu pesimismus je nicméně je to již staršího data a většina těch věcí již neplatí alespoň u mne. Je ale dobře že se najdou lidé, kteří se snaží podat pomocnou ruku. Přesto si ale myslím že téma smrti ač je jakkoli nepříjemné, měli bychom si uvědomit její přítomnost abychom byli vděčni za budoucnost zítřejšího rána.

Vlastně, nevím...mockrát jsem přemýšlel, kdybych stál nad propastí, jestli bych si tu cigaretu dal...a nebo ne? Protože, kdybych si jí dokázal nezapálit...bylo by to skoro jako moje vlastní vítězství... nad sebou samým... Víš já...vždycky jsem si stál za tím, že určití lidé mají křídla...a mohou létat jako ptáci, aniž by skákali z věží, mostů a budov... Jsou to vlastně lidé...trochu kouzelní, ale... o to smutnější...mi přijde, hledat cestu k ptákům při skoku do prázdna... Vážně moc se mi líbí poslední...odstavec. To je přesně ono... Já si ho sem radši zkopíruju: Teď je už pozdě na slzy ale přemýšlejte co jste udělali nebo spíš neudělali pro to abych tu byl . Víš...ať chci nebo nechci...zrovna teď jsem v situaci, kdy moc, moc potřebuju, aby...někdo vedle mě dělal něco pro to, abych...tu byl..nebo...abych s ním byl... Aby na chvíli překousnul všechno to kolem..a udělal to, kvůli mě...protože jestli to neudělá, nebudu...s ní... A tak nějak díky tomuhle vážně moc cítím ty čtyři řádky s Tebou... ned