Xychty - konzert kapely

Xychty - konzert kapely

Konečně mi štěstí, anož vrtkavé jest a zlatou muškou prý býti hodlává, dopřálo mezírku časovou, kterouž vyplniti hudbou muzikusů ansámblu výšejmenovaného ráčil jsem. Zářivá tehdá to myšlénka osvítila mne, když na vážky kladeno bylo mi jest: Jíti? Či nikoliv snad? A já, hrdý činu muž, pravilť jsem k sobě tehdá halasně: Ano, jíti, neb kdož pochodeň hudby, té Múzy Múz, třímati měl by, než muzikusové sami, ať omladina, ketréžto časy budoucí patří, či my stařešinové, jenž zkušenostmi a moudrostí oplýváme? A tak jsem se ocitl tam, kde jsem se ještě nikdy neocitl a valil sem voči, ať v kladným, či záporným slova smyslu.
Nutno předem podotknout, že sál, kde se zmíněný konzert konal, patří nadaci Kotva, což jest křesťanská nadace. Mělo mě to trknout, vola, ale netrklo. Zapálilo mi to teprve při příchodu, když jsem uzřel ty strojeně se usmívající obličeje všech na všechny a kaligarfů ryb na zadních částech parkujících automobilů. ( Mimochodem - všimli jste si, že ti s těma rybičkama na zadcích jsou jedni z nejbezohlednějších řidičů? ) Sál sám se možná hodí (a pro to byl asi taky stavěn) k prozpěvování táhle unisonních zpěvů Hospodine pomiluj ny, či Svatý Václave. Ale v žádném případě se nehodí (tedy, on by se možná hodil, ale po úpravách (které my architekti dobře zvládáme), avšak ne v té konfiguraci, v jaké se nacházel) pro konzert kapely používající elektroniku, mikrofony, zesilovače a reprobedny. Zkrátka sál, jak my zvukaři říkáme - tleskneš, deset vteřin to tam lítá a pak ti to dá facku.
To, že ohlášený začátek na hodinu sedmou večerní se posunul na půl osmou, blazeovaně přecházím, neboť my muzikanti nikdy nezačínáme včas. Co však následovalo, mne zvedlo ze židle.... ale nepředbíhejme. Přišla totiž předkapela. Její mluvčí jméno skupiny neřekl, pravil jen něco v tom smyslu, že je to sdružení "okolojdoucích muzikantů", každý prý z jiné křesťanské komunity a že se dali dohromady a že tady dnes budou hrát. A hráli.
Nemám nic proti křesťanům. Sám se považuji za umírněného monoteistu a víra jako taková mi není cizí. Taktéž nemám nic proti křesťanským songům.
...Kecám.
Mám. Křesťanský song jako bigbýtová záležitost byla BOMBA v druhé půlce šedesátých let. Dnes se ale píše kapinku jinej rok a křesťanskej bigbýt v podání oné kapely se mi zjevil jako škvára na tři až čtyři akordy, bez nápadu a bez šťávy, stagnující a bigbýtující jen a jen pro to, aby se vzývalo boha a bigbýtovalo.
Vrátím se k tomu, čím jsem začal, že mluvčí neřekl jméno kapely. Možná se ani nijak nejmenovali. Ale kdyby se jmenovali "Vo Ničem", tak by to asi vystihlo ráz jejich představení. Dokola opakující se texty "Óó jak jsi bože velký", nebo "Ty jsi Ježíš, ten nejvyšší", či "Nech mě přijít k tobě, ó pane" mleté na naboosterovaném kafemlejnku za doprovodu slušně šlapajících bicích a basy zřejmě dříve rockových muzikantů jim vydrželo téměř hodinu a půl. A to mě zvedlo ze židle... A donutilo k odchodu. Myslel jsem, že ze slušnosti vydržím, ale jak my kritici říkáme, je nutné odkráčet dřív, než po tobě budou chtít potlesk.
A to ještě musím (s chutí) podotknout, že více než půlka těch "originálních" melodií byly vykradené a pozupravované melodie kdysi známých, dnes polozapomenutých písní.
Nezoufaje a v lepší časy úpěnlivě doufaje, v areálu nadace, kdež alkohol a tabák přísně zapovězeny jsou, šluknul jsem několik cigár, vysosnul dva rezervní lahváče a lelkuje posečkával, když tu konečně ozval se mně příjemný a dobře známý jekot zpětné vazby ohlašující počátek dění, kvůli kterému jsem vážil tuto cestu. Ano, to právě Xychty postavili (nebo postavily?) aparát a začali(y?) se zabývat zvukovou zkouškou.
Pust mně tam víc bicích, šmarjá já vůbec neslyším vodposlechy, tu kajtru víc doprava, ještě, ještě, to je moc! dej mi tam víc vejšek. dyť je to jak z konzervy, ta basa děsně duní, co s tím děláš?? prosimtě já se fakt neslyším, přidej mi, no přidej, dyť já se FAKT neslyším, dej tomu ještě víc, HUÍÍÍÍÍÍÍíííí... A do toho pidlikání nedisciplinovaných a nikdy nedisciplinovatelných na nástroje hráčů... My technici moc dobře víme, jak je těžké sladit možnosti ozvučení s přáními muzikantů.
Pak zčehožnic membrány toliko trápených reproduktorů vyvlnily do i když snažně větraného, leč beznadějně vydýchaného ovzduší očekávané - "Dobrý večer, my sme Xychti..." A pak....
Dobré věci člověk moc popsat neumí. Teprve teď, když píšu tuhle kritiku, jsem si uvědomil, že toho asi napindám víc o mizerné předkapele, než o dobrých Xychtech. (Když něco nemá chybu, tak se o tom moc tlachat nedá, ale když je něco póvlový, tak je to téma na dlóóuhý hodiny.. :) Nicméně - dobře sladěný sound, šikovně volená strategie dvou nabustrovaých/naflendžrovaných kytar dle stylu a potřeby překrabičkovaných a kvákaných (zvláště té sólové), linku čistě sledující basa, bezchybně tepající bicí a i když utopené, tak zde nepostradatelné klávesy daly se zpěvem doprovodného kytaristy dohromady sice ne příliš objevný, přesto nápady překypující obrazec. Z projevu muzikálního čišela zjevná snaha o preciznost, a to preciznost kladená před kvantitu (kapela dle vlastních slov po přídavku již neměla co hrát, budiž jí to ku chvále!). Co se týče stylu a jak jej nazvat - dlouho jsem přemýšlel a mohu odpovědně říci, že Xychty jsou něco mezi folkmetalem a countrytrashem, s prvky jihoaustralského skagospelu a severoafrického discoblues místy doplněného surfpunkem... :-) ... Ale poslouchá se to sakra dobře! ... :-)
Mne osobně nejvíc zaujaly písničky Prach, Strom a (nevím, jestli je to správný název) Zapálíš-shoříš (kteroužto považuji za nejlepší.) A taktéž Vítr. ... Autoři se v názvech zjevně obracejí k jednoduchosti, jenže ta jednoduchost se objevuje asi právě jen v těch názvech písní. Samotné texty - ach, to by chtělo - jako když člověk jde na operu - nejdřív vyfasovat libreto, proštudovat si ho a pak teprve s dějem seznámen být připuštěn na samotný akt představení ... Samotné texty jsou dost hluboké na to, že mohou být čitelné i samostatně jako sdělná poselství. My textaři moc dobře víme, že něco napsat nejni žádná sranda.
Doufám, že ostatní muzikanti skupiny Xychty mi odpustí, ale musím, opravdu musím vyzdvihnout nade vše zručnost, drajv a živelnost, ba - nebojím se říci Hendrixovskou sžitost s kytarou sólového kytaristy. My kytaráci jsme různí, beglajťáci, šmrdlaři, vejškaři, a tak.. ale on to stírá celý s takovou razancí, přehledem a přitom skromností, že mě až mrazí. Během konzertu jsem visel očima na jeho prstech a místy jsem měl dojem, že jich má sedm.
Netoliko chváliti, též nepravosti na světlo boží nutno vynášeti a slovem přímým tepati.. ... Taky by mohli zhasnout ty světla tam vzadu.. (My osvětlovači víme, že světlo v sále je rušivé..) Jenže voni ti křesťani... Akustika sálu je příšerná, to už řečeno bylo, ale za to nemůže nikdo. Přeřvaný podklady, zpěvům nebylo rozumět, ale za to může zvukař. Přefláknutý bicí, v tak malinkým sále se přece vůbec nemusely zvučet. Na ten úkor zahlcený klávesy a basa. Jo, a basa měla na tento saund příliš plechovej zvuk. Ústřely zpěváka smažme poukazem na asi nepříliš dobře fungující odposlechy. Sólovka v exponovanejch místech vůbec exponovaně nevyzněla, protože to celý bylo ve fortissimech jedna bakule bez dynamiky. Bubeník do toho řezal, ať bylo "pššt requiem", nebo "randál á la revolution".. furt stejně. Hodně, ale hodně mi vadilo, že basák sedí. A tváří se " já na vás sedim, já na vás prdim" ... tedy parrdon, ale na na sesli vyvalenýho basáka blahosklonně se tvářícího, i když docela umícího, bych já, jako kapelník, vybafl tak strašným způsobem, že by si už nikdy u basy nesed. (My psychologové víme, že vhodně volený šok dokáže divy) ... Von by si rovnou leh. :)
Zřejmý nedostatek nezávisle "z vnějšku" působícího aranžéra, či produkčního zapříčinil nedopracovanost detailů - například sólo na bicí zcela nesourodé s rytmem a nábojem písně, či do stoptajmu před slokou hrané nájezdy (poprvé samotná basa, podruhé unisono basa a kytara a potřetí (!) opět sama basa - tam by logicky přece patřilo unisono basa, kytara a klávesy). A několik dalších, my detailisti si všímáme. Také mi vadilo, že výrazný a místy vhodně vypjatý zpěv byl utopen v nástrojově kulise.
Myslím, že v pečlivě nacvičeném konzertě Xychtů se skrývá potenciál na nadprůměrnou desku (či dnes CD). Já osobně byl velmi mile překvapen. Protože rok mé výroby patří již do kategorie "veterán", mívám tendenci se na nové hudby dívat skepticky, avšak v případě této kapely se netajím nadšením, obdivem a přáním
Ať vám to šlape, kluci !!!


P.S. Co mě hodně pobavilo - že zvukař jako výplň v pauze mezi odstěhováním dohravší a instalací následněhrající kapely pustil zde, v modlitebně křesťanských nadšenců do repráků Alice Coopera a AC/DC. Ještě že to bylo jenom TNT, kdyby pustil Highway To Hell, tak by si to tam asi museli nechat znovu vysvětit. :-)

---