Tiše

Tiše

Spíš.. a já se v nekonečné temnotě šířím,
světlušky přijmou mou louku, ale zbytečně..
všechny falešné myšlenky mizí a sněhové vločky čekají na přelud...
Tiše...

A někde za zdí úchylní milenci v bolesti se derou k extázi,
Vodopád vzdechů chňapá po prvotní duze.
Koho zraní ty žhavé prsty?
Nebo noc má měkké dešťové kapky ukrývající ty mučedníky?

Chlípný proud a moje dřímota - zrdcadlo napnuté v nejtmavější noci,
za hranicemi rozumu.
Z jakého důvodu se teď hostím na jejich oběti..?
Pročež - jsou ti andělé neznámí?
Nakonec křik a uvnitř bouřky radosti se smějí..
Usínám a sním o louce a světluškách.