Ráno

Vstávám a šedivé ráno mě bije do očí

Matně si vzpomínám, co se mi zdálo

a kdy se naposled mé srdce smálo

Co je to za svět uvnitř v mé duši

a kdo z vás kolem alespoň tuší

kam nikdo druhý nikdy nevkročí

Je to jak tajná soukromá země

která je ve mně

Je to jak ledovec v hlubině moří

touha, jež tiše doutná, snad hoří

Šedivá nálada všedních dnů zháší

poslední jiskry, když na zem se snáší

na břehu moře, kde začíná země

která je ve mně

Zasněný  zvon zas odbíjí další ráno

Odjíždí vlak už asi pátý

ohňostroj jisker, jasný a zlatý

stoupá teď k nebi a hlasitě křičí

nevím, zda křehkou duši neponičí

nevím, kde se tu vzal, tak je to dáno