Dvě dívky

Dvě dívky

První dívka
pěkný líc má,
hodná,milá,krásná je,
jako slunce směje se..
Oči  modré jako nebe,
rtíky plné jako růže,
děvče smělé, pleti snědé.
ráda však už nemá mě..

Druhá dívka
chvějný hlas má,
příjemný a jemný,
jako ptáci zpěvní.
Milá,vlídná,hodná je,
krásnější než růže je.
Při minulém rozloučení,
zčervenala ve svých lících,
prozradila, že miluje mne,
škoda že blíž sobě nejsme,
jsme však Ti nejlepší přátelé.

Miluji však jednu z nich,
i když o mne nestojí,
patří jí stále srdcé mý.
Druhou také mám moc rád,
možná jí budu jednou milovat,
záleží mi na ní velice,
víc než na kamarádce, než na dívce.
Příjemně je mi s oběma,
rozdíly jsou malé mezi nima.

Dokud budem přátelé,
milovat mne druhá bude,
kdyby se mou dívkou stala,
moc špatného by mne poznala,
nervózního, skroušeného,
nejvíc z toho smutného.

Málo kdo z mých přátel ví,
co všechno mi v té hlavě tkví,
druhá dívka ví opravdu mnoho,
první dívka  ví něco jiného,
má příbuzná zná nejvíce,
zná vše co trápívá mne.,
štěstí mnoho potkalo mne,
nezasložím si však je.

Přeji štěstí oběma,
šťastné, zdravé aby byly,
kvůli mne se nesoužily,
mám je moc rád obě
a nechci aby trápily se.