Nový život

1,

Několik kilometrů od města ......... stojí dům a v tom domě žije dívka jménem Klára.Není jí víc než 15 let,protože má právě před sebou nastoupení na novou školu.Opustí malou základku v jejich městě a dostane se až do vzdálené anglické školy na jihu Anglie.

Ubíhají poslední minuty jejího pobytu doma.Poslední chvíle,které trávý s rodinou,přáteli a hlavně v místě,které zná skoro zpaměti.

Hrozně si to přála,ale když se to teď má stát lituje,že jí to někdy napadlo.

Všichni jí objímají,všichni jí přejí štěstí.Doma nechá nejlepší kamarádku Zuzanu a bratra Jirku.Ještě poslední rozloučení se psem Béďou a nastává chvíle odchodu.

Matka jí drží za ruku a usměje se.Nemusí nic říkat Klára pochopila její snahu jí uklidnit.Otec je výřečnější:,,Radši se neotáčej pojď.“ Klára přikývne a odchází.V hlavě má jednu velkou otázku:Vrátím se ještě?

Všichni tři se přesunuli do auta.Otec se tiše věnoval řízení a matka se snažila zadržet slzy.Klára seděla potichu vzadu,v ruce svírala svůj talisman,který jí kdysi dala Zuzana.Bylo hrobové ticho.Nikdo se ho nepokoušel prolomit,jako by bylo všem jasné,že hloupé plkání je nezbaví nervozity a strachu.

,,Už je to tady.“ Napadlo Kláru,když zahlédla autobusovou zastávku,kde měl za necelých deset minut stát autobus,který ji zaveze do jiného světa,na jinou planetu.

Auto zastavila,otec vystoupil a šel ke kufru,kde byly kufry,které měly celou cestu strávit s Klárou.

Všichni už stáli u lavičky,ke které postupně naskládaly všechny kufry.Vlastně jich nebylo tolik,vzhledem k tomu,že měli stačit na první tři měsíce nového života.Byly to jen dva velké kufry a batoh na záda.

Kláda se podívala na oba rodiče,kteří nedokázali a možná ani nezkoušeli skrýt svůj strach. ,,Myslím,že už to zvládnu sama.“ Řekla a snažila se,aby to znělo,co nepřesvědčivě.Matka se na ni podívala s překvapením: ,,To nemyslíš vážně!Přece tě tu nenecháme samotnou.“ Klára se na ní rozpačivě podívala: ,,Opravdu bych tu chtěla počkat sama.“ To už se do toho vložil otec: ,,No,tak Lenko...Neblázni.Rozloučíme se a půjdeme.“ Řekl s takovou rozhodností,že se mu matka ani nepokoušela odporovat.

Jenom se uplakaně podívala na svou dceru,která právě ,,vylétala z hnízda“ ,,Budeš mi moc chybět...Dávej na sebe pozor.“ Obě se objaly a naposledy se pokusily o úsměv.

Otec jí jenom poklepal po rameni a povzbudivě se usmál:,,A hlavně nezlob.“ Klára se mu podívala do očí,ve kterých byl vidět smutek,i když byl dobře a pracně skrytý.

Potom se zavěsili každý do toho druhého a společně odešli.

Klára tam zůstala sama.Úplně sama...

Sedla si na lavičku a vyndala z kapsy svůj slovník a pokoušela se zopakovat několik anglických frází,které se poctivě doma učila. ,,Hi, I am Klára and I come from Czech republic.“ Opakovala,jako by to nikdy před tím neslyšela.

Tyhle slova znala roky,ale najednou byly jiné než dřív.Bylo to jiné než když se ve škole ozvalo: ,,Open your book.“ které nic neznamenalo.Když by tomu nerozuměla mohla se vždycky zeptat,co to znamená v jejím rodném jazyku.Ale teď věděla,že tam nikdo nebude znát odpověď,bude tam jenom ona sama.Bez pomoci...

Najednou se ozval zvuk motoru,který značil příjezd autobusu.Klára schovala knihu a podívala se na dvoupatrový autobus,který jí měl zavést do nového světa.

Dveře se otevřely.Klára se chvíli dívala na otevřené dveře,v kterých viděla jakýsi symbol.Jestli do nich nastoupí,nemůže zpátky.

,,Tak jedeš s námi?“ ozvalo se z autobusu od postaršího a postupně šedivějícího řidiče. ,,Ano...Já jedu do Londýna...“ řekla rozpačitě Klára.Řidiči pod knírkem objevil úsměv: ,,Tak to si naseděni.Počkej,dáme kufry do kufru.“ netrvalo dlouho a kufry už měly své místo.Teď ho ale musela najít taky Klára.

Vyndala svůj lístek a procházela uličkou.Vzpomněla si,jak jí žena v agentuře řekla,že bude sedět sama a skutečně,měla sedadlo u okna skoro úplně vzadu.Kolem ní seděli jen starší dívky a nějaký muž,co četl noviny.

Posadila se a tašku,kde měla věci na cestu si dala vedle sebe.Pak se ozvalo: ,,Nyní už jsme všichni.Naše pravidelná linka na trase Praha-Londýn společnosti Student agenci bude za necelou půl hodinu na hranicích.Připravte si prosím pasy.“

Za chvilku už muž s košíčkem obcházel pasažéry a vybíral pasy.Klára mu dala svůj pas do košíčku.Muž se u ní však zastavil:,,Tak ty jsi Klára Sýkorová.Slyšel jsem,že s námi pojedeš.Ty jedeš do školy,viď?“ Klára se na něj dívala a pak potichu řekla: ,,Ano.“ Muž se na ní nenápadně usmál. ,,Tak zlom vaz. Řekl jako by vycítil Klářinu nedůvěru.

Když odešel vyndala Klára walkmena,zasunula kazetu a zastrčila sluchátka do uší.Najedou se cítila líp.V hlavě jí zněly uklidňující rytmy její oblíbené kapely The Beatles pak zavřela oči a opřela hlavu o okýnko.

Necelou půl hodinku se jí dařilo držet se v jiném světě,kde všechno znala a neměla strach.

Jenže když autobus zastavil na hranicích všichni se začali hrnout z autobusu a dívat se na ní.Klára chtěla zůstat sedět v autobusu,ale pak se raději rozhodla si odskočit.

 Den v autobuse se hrozně pomalu táhl.Klára si poslechla všechny kazety a přečetla všechny časopisy,když se konečně začalo stmívat. ,,Protože se mě někteří cestující ptali zda budeme dávat nějaký film,rozhodl jsem se pro promítání filmu Dobrý voják Švejk.Pokud by někdo měl něco proti,ať přijde za mnou.“ Klára vypnula walkmena a začala sledovat obrazovku.Film dobře znala,ale i přesto se jí zdál něčím jiným.Ani moc nevnímala o čem film je,ale vzpomínala.Vzpomínala,když viděla Švejka poprvé,když o něm mluvili ve škole...

Když se probudila bylo už ráno a oni právě vjížděli do Londýna.

Průvodce si dal ke rtům mikrofon: ,,Ehm...Právě vjíždíme do pohádkového města jménem Londýn.Za necelou půl hodinu bude konec naší společné cesty na autobusovém nádraží hlavního města.“.

Klára se dívala z okna a prohlížela si všechny místa.Nikdy před tím tady nebyla a tolik se na to těšila.Nemohla si to ale správně vychutnat,na to byla příliš nervózní.Za chvíli se měla potkat s lidmi,ze kterých se mají na rok stát její nový rodiče.Nevěděla jací budou,jaké budou jejich zvyky,kdy ráno vstávají,co jim chutná...Nemohla o nich říct nic a ze vzájemného poznávání měla strach.Svou rodinu znala dobře,málo kdy jí matka s otcem něčím překvapili,ale tyhle lidé,budou plní překvapení.

,,Prosím připravte se k vystupování.“ Ohlásil muž s mikrofonem.

Klára se zvedla,vzala batoh a napadlo jí: ,,Tak tohle je nejspíš poslední slovo,které jsem slyšela česky...Hi,my name is Klára Sýkorová.“

Za chvíli už stála s batohem na zádech a dvěma kufry v ruce na nádraží a zoufale hledala svou rodinu.Nikde tam nestál nikdo s vizitkou,na které by stálo:My jsme ta rodina,co čeká na Kláru Sýkorovou.Jak si to představovala.

Ale když se podívala podrobněji,všimla si menší žena s cedulkou: Klara Sykorova.

Klárka se zhluboka nadechla. ,,To zvládnu.“ řekla si pro sebe a šla k ženě.První čeho si na ní všimla,byl vřelý úsměv a obarvené blond vlasy,měla je dlouhé skoro až na záda,což viděla u starší ženy poprvé.

,,Hi,my name is Klára Sýkorova...“ řekla svou připravenou větu a pokusila se o úsměv.Žena si jí zkoumavě prohlédla a pak se ještě vřeleji usmála:,,Hi,Klára.I am Sofie.Please for meet you.Go.“ a tak šly.

Sofie zavedla Kláru k auto,byl to černý Peugot,trochu špinavý,ale nejspíš skoro nový. ,,Sit down,please.“ Řekla a Klára se posadila dopředu vedle Sofie.

Už se zdálo,že bude celou cestu ticho,když Sofia řekla: ,,School start in Monday...“ Klára se v hlavě pokoušela o překlad,alespoň něčeho z toho co na ní Sofia vychrlila: ,,Škola začíná v pondělí.Bydlíme blízko školy,tak můžeš chodit pěšky.Ve škole se ti bude líbit chodí,tam i moje dcera Syndy.Mám ještě syna ten,ale už chodí na vysokou,tak sem moc nejezdí.Brzy už budeme doma.“ O tom posledním slovu Klára dost pochybovala.Jak mohly být doma,když její domov zůstal několik stolek kilometrů zpátky.

Najednou jí,ale napadlo,že se jí Sofia na něco ptá: ,,What do you like?“ Klára přemítala v hlavě: ,,Co tě baví?“ najednou nemohla přít na nic,co ráda dělá.Najednou jsi vzpomněla,jak jezdila se Zuzanou na bruslích,plavala,hrála tenis.Jak doma seděla a hrála na počítači,sledovala seriály... ,,I like roller skating, swimming,playing tennis,playing computer,watching TV.“ Sofia se usmála.

Klára si uvědomila,že jí po tváři stéká slza.To nesmí,nesmí,slíbila si přece,že nebude brečet,že bude silná a odvážná,že se jí nebude stýskat a že si to užije.

Auto najednou zastavila na příjezdové cestě.Klára se podívala na dům,byl krásný.Velký,celý bílý a okolo něj byla krásná zahrádka plná různých druhů stromů.

Když otevřela dveře od auto vběhl jí do cesty krásný velký pes.Klára si položila hlavu do jeho huňatého kožichu.

Sofia vyndala z auta Klářiny kufry a nesla je do domu.Klára se pomalu šourala za ní,strachy celý bez sebe.

Ve dveřích se objevila vyšší zrzavá dívka v černých kalhotách a růžovém topu. ,,Hello,I am Syndy.“ Řekla Kláře pozvala jí dál.

Za chvíli už byly všechny tři ve uvnitř domu a šli pomalu do pokoje,který bude na rok Klářin.

Sofie otevřela dveře a usmála: ,,This is your new room.“ Řekla a čekala na Klářinu reakci.Pokoj byl skutečně krásný v podkroví a s krásným velkým oknem.U zdi byla velká postel s růžovým povlečení a na druhé straně byl stůl,skříň a několik poliček.Všechno bylo dohromady krásně sladěno do růžovo-modré barvy.

,,It is nice.“ Řekla Klára a položila si batoh na zem.

Sofia řekla,že jde připravit večeři,aby se zatím seznámily.

Když odešla zůstala Klára stát na místě bez pohnutí.Nevěděla,co má dělat,ale naštěstí to Syndy vyřešila za ní a řekla: ,,Pomůžu ti vybalit.“ Hned se vrhla e kufru a celý jeho obsah vysypala na postel.

Klára se jenom dívala,nezmohla se jív tom zabránit.Syndy začala každou věc zvlášť prohlížet a komentovat.Většině z toho,co říkala Klára nerozuměla,byla jeho ráda,že si vybrala kufr s oblečením a ne s jejími zamilovanými věcmi,které nemohla nechat doma.

Syndy najednou došlo,že si jí Klára vůbec nevšímá. ,,What‘s with you?“ zeptala se.

Klára chvíli v hlavě překládala: ,,Co je s tebou?“ pravda by se Syndy asi nelíbila a tak řekla jen: ,,Everythink is O.K.“ Syndy,ale jakoby její odpověď neslyšela.Zvedla se z postele,dala Kláře ruce na ramena, podívala se jí do očí a řekla: ,,You are nice girl.I like you.“ Pak ruce sundala a odešla dolů za matkou.

Klára zůstala sama stát v pokoji s očima na šťopkách. ,,I like you.Přece mi nemohla říct ,,Líbíš se mi“ musí to mít i jiný význam...“ všimla si věcí,které stále ležely na posteli a raději je hned začala sklízet do skříně,aby už Syndy nelákaly.

Zrovna když byly všechny věci ve skříních a v šuplících,ozval se ze zdola křik: ,,Dinner!“

Klára pomalu vcházela do kuchyně.Všichni už seděli u stolu a čekali na ni.Už tu byl i Mark,Sofiin manžel.Byl vysoký,hubený a Kláře se na první pohled zdál milý.

Když si sedla,Syndy jí nalila na talíř nějakou divnou tekutinu.trochu to připomínala nějakou krémovou polévku,ale když to Klára ochutnala,přirovnala chuť spíš k polévce,kterou už někdo jedl.

Sofie se na ní usmála a řekla: ,,It is my speciality.“ Klára jí úsměv vrátila,ale zmohla se jen na větu: ,,It is good.“ A pomyslela si: ,,Je to dobré- jak jsem to mohl říct.Dobrá je mámina žemlovka a ne tahle nechutná hmota.“

Mark si začal povídat se Sofií a Syndy se snažila mluvit s Klárou. Vyprávěla jí,jak spolu budou chodit do školy,jak jí seznámí se svými kamarádkami a že zítra se můžou jí projít po městě.

Když se všichni najedli,odnesla Sofie talíře a přinesla dezert. ,,It is chocolate sauce.“ Opravdu to vypadalo už na první pohled skvěle a tak se do toho Klára s chutí pustila.

,,It is super.“ Sofia se usmála a začala si s Klárou povídat o jejich městě,škole a taky o jejím synovi Nicolasovi. ,,Studuje na vysoké škole skoro sto kilometrů odsud.Jezdí za námi,tak jednou za měsíc.Tak ho poznáš,budete si rozumět,on raky rád cestuje a jednou byl dokonce i v Čechách.“ Překládala si její slova Klára.Hrozně jí potěšilo,že se tady najde někdo,kdo zná její zemi.

Po jídle Kláru a Syndy Sofie požádala,aby jí šly pomoci dát nádobí do myčky a uvařit čaj.

Klára si připadala hrozně hloupě,nevěděla,co má dělat a tak tam jenom tak stála.Syndy si toho všimla,šla k ní a požádala a požádala ji,aby jí pomohla s čajem.

I když se Syndy Kláře nejdřív nelíbila,teď jí byla vděčná,že jí pomohla dostat se z té prekérní situace.

Hned jak bylo všechno umyto,Klára se omluvila a šla do svého pokoje,aby si trochu odpočinula.

V pokoji sebou hned praštila na tu krásnou růžovou postel a začala plakat.Plakala a plakala,i když přesný důvod neznala.Najednou se jí tolik stýskala po domově a po přátelích.

Podívala se na noční stolek,kde měla vystavěné fotky.Na jedné z fotek byli všichni: Maminka,tatínek,Petr,Zuzana i Béďa.Přitiskla si fotku k hrudi a propukla v šílený pláč.

Skoro půl hodiny nemohla příval pláče a smutku zastavit,ale pak se rozhodla s pláčem skoncovat. ,,Nemůžu přece tohle dělat,měla bych být šťastná,že jsem tady.Půjdu a napustím si vanu,určitě se mi uleví.“

K pokoji patřila i samostatná koupelna,takže nemusela nikam chodit.

V koupelně byla velká rohová vana k perličkovou lázní.Klára se položila do krásné teplé vody a nechala se unášet příjemnou hudbou.

Byla to jenom chvíle,ale tu chvíli si připadala,že je pořád doma,a že nemá vůbec žádné starosti.

Najednou se začaly otevírat dveře,které vedly do koupelny.Klára měla hlavu ponořenou ve vodě a nechala se unášet příjemnou bezstarostností.

Ve dveřích stála Syndy.Usmívala se a snažila se přes pěnu zahlédnout trochu víc z tajemství Klářina těla.Klára si její přítomnosti vůbec nevšila a v klidu relaxovala.

Uběhlo dobrých pět minut,co tam tak tála a pozorovala.Pak se najednou Klára pohnula,Syndy dostala strach a raději utekla.

Šla rovnou do svého pokoje a hlavu ponořila do polštáře. ,,She is very beauntiful...“

Klára po nějaké době vylezla z vany a lehla si do postele.Měla na sobě pyžamo,které jí sebou dala Zuzana.Bylo roztomilé,všude na něm bylo napsáno: Jsi skvělá.Snad to jediné jí mohlo připomínat domov a rodnou řeč.

Tak za hodinu už spala.Byla natolik unavená,že i přes všechny starosti a problémy byl její spánek klidný.