Každodenní rozjímání

Přes řeku uzoučký most si postavím,

zábradlím jen vzduch mi bude.

Stačí jen dolů pohlédnout,

do propasti ostře bezedné,

kde chrčí dravý proud

a těší se,

 až zhltne další sousto z lidských těl.

Bojím se, že už mi život uletěl.

A večer s každým nádechem

si sama sobě slibuju

věci, v které už dávno nevěřím.

Člověk by toho pořád tolik chtěl…

Já už dnes doufám jen, že…

…sama sebe nezklamu

…a lidi kolem nezraním…