Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zakletí

12. 08. 2004

1904

Autor

Aleya

Zakletá, tentokrát však neprokletá.

Do podob podivných nás zakleli, nelásko má

bychom již nemohli dělati neplechy

Já tobě, Pánu Tmy v děravých podkolenkách

smála jsem se, až jsem spadla ze střechy

Mne zakleli do kukačkových hodin

rozbitých a bez kukačky

I ty ses mi smál, že jsem skrýší myších rodin

Pak zhasl jsi svíce (aby byla tma) a hladil´s mi ručičky

Svítá a půlnoc jsem odbila

už nejsme pobavení vší, cirkus pro blechy

Podivná kletba se skončila

Snad jsme jiní, lepší...ne. Jak chabé jsou ty útěchy!

Ležíme na zádech a zíráme na nestvůrná mračna,

k ránu lehce zrůžovělá.

Mně se tahle líbí snad nejvíc.....máš tam velice originální a skvělé metafory....a vůbec, celé to vidění je tu nádherně poetické. Navíc oproti některým jiným tvým básním se mi tahle zdá pravdivě upřímná a zcela nestylizovaná.