Medvěd a veverka

Jednoho pěkného podzimního dne se v lese potkali starý mrzutý medvěd a mladá rozdováděná veverka. Hopkala z větve na větev, monitorujíce bystrýma očkama situaci pod sebou. Občas, když se zrovna z vyšších větví stromu zvolna snášel list větších rozměrů, se vrhla střemhlav do volného prostoru, drapla jej tlapkami a doplachtila na něm k zemi.

Medvěd mezitím seděl zpola zahrabán do kupy listí, kterým tak prozatímně dotvářel tepelnou izolaci, a zasněně mžoural do oslepujících paprsků chladného podzimního slunce. Když do něj narazila letící veverka, zakaboněná tvář se mu trochu rozjasnila zjištěním, že nezůstal mezi mlčícími stromy zcela osamocen. Veverka šmejdila po zemi a potápěla se ve spadaném listí; medvědovu přítomnost očividně nebrala na vědomí. Medvěd se opět zachmuřil; ignorace ze strany veverky hluboce ranila jeho city.

Z listí vykoukla hlavička zavrtané veverky: "Medvěde… hej, medvěde!"

Medvěd trochu pookřál a blahosklonně odvětil: "Ano?"

"Nerozsedl jsi mi náhodou poslední ořechy?"

"Ořechy?"

"Ořechy ze stromu nad tebou… někde tady musí být. To víš, zima bude krutá."

"Hm, tak zima," zabručel medvěd, "tady ořechy nejsou. Je to javorový les."

"Hloupost," utrousila veverka šplhajíc do koruny stromu. Za chvíli znova plachtila na listě. Prohrabala barevné listí a zavolala na medvěda: "Hej medvěde… co ten strom vedle? Nejsou tam ořechy?"

"Jsi v javorovém lese. Chápeš? V lese, moc stromů. Javorových stromů. Na javorech nerostou ořechy."

Veverka se ušklíbla a šplhala na další strom. "Co tenhle? Medvěde? Jsou tu ořechy?"

Zapadalo slunce. Veverka už prolezla stromy v okruhu 500 metrů ve snaze najít ořechy. Medvěd se s povzdechem zvedl a odcházel pryč. Málem šlápl na zahrabanou veverku. Vystrčila hlavu z listí a zeptala se: "Fakt jsi neseděl na nějakým ořechu?" Medvěd, ač nebyl svým založením krutý surovec, ulomil větvičku a praštil veverku přes čumáček. "Jsi v javorovém lese!" zahřímal. "Tak jo. Budu přes zimu křoupat listy. Prý je to zdravé." řekla veverka. Medvěd odcházel, nechápavě kroutíc hlavou: "Chytrému napověz, hloupého…"