Jak jsme jeli na školní výlet - část II.

9:45 – přicházíme k chatkám. Cestou se nic významnějšího nestalo. Jen u Lenky kluci zjistili, že to, co má na hlavě, není kečup, ale krev. 

9:50 – máme se rozdělit do skupinek po čtyřech. Je to jasné. Mirek Bušín s bečkou piva je jasnou volbou. Dále se k nám přidávají Marek Pěnkava a Martin Strašan. 

9:55 – máme štěstí. Je nám přidělena chatka, která se nachází nejdále od té učitelské. Sakra, tenhle výlet začíná vskutku dobře! 

9:58 – jsme v chatce. Je celá ze dřeva, možná trošku prohnilejší, ale o to tu přece nejde. 

10:00 – Mirek Bušín načíná slavnostně bečku piva. Padesát litrů je padesát litrů. 

10:04 – vybalujeme si obsah batohů. Zjišťuji, že jsem doma zapomněl pár věcí. Chybí mi ponožky, slipy, trička, doklady, kalhoty a pyžamo. No… nevadí. S tím, co mám na sobě, si bohatě vystačím. Budu se vyhýbat problémům – tak, abych se nikde neušpinil. 

10:10 – Mirek má v sobě už dva litry Radegastu. Začíná být mírně chycen, o čemž se na vlastní kůži přesvědčuje i Lenka, která k nám přichází pro sirky. Mirek, zbavený zábran, zkouší Lenku svést, zkouší nějaké ty návrhy a tak. Marně ale… Lenka se jej snaží ignorovat. 

10:11 – Mirek do sebe cpe další litřík. Ostatní v chatce se šetří na večer. 

10:15 – přichází k nám Lenka. Jestli prý nemáme další sirky. Mirek, jenž má v žaludku už dobré tři litry pivního moku, je při chuti a zkouší navázat s Lenkou fyzický kontakt. Lenka se leká a ve snaze rychle utéct z naší chatky si nevšímá futer a v plné rychlosti do nich vráží. 

10:17 – Lenka předstírá spánek. Na podlaze je plno kečupu. 

10:25 – Mirek jede. Ještě nebyl ani jednou na záchodě a už má v sobě čtyři litry. 

10:30 – Mirek ztrácí další zábrany. V každé větě, která z jeho úst vypadne, se nám snaží patřičně zdůraznit, jak nás má všechny rád a že jsme jako jeho rodina. 

10:40 – Jdu se podívat do vedlejších chatek. 

10:41 – u sousedů ze třídy se neděje nic zvláštního. Jarda Okroužek z šestky se snaží před svou chatkou založit bengálský oheň (prý je mu zima), Linda Nováková z dvojky zase hledá svou večerní róbu, kterou si údajně jistojistě vzala s sebou. 

10:45 – vracím se do naší chatky. Mirek vypadá na takových deset kousků. Je vysmátý od ucha k uchu a začíná se tulit k nic netušícímu Martinu Strašanovi, který se uvelebil na své posteli, aby si trochu odpočinul. 

10:46 – Strašan se probouzí, a když zjišťuje, že ta osoba, která ho celou dobu hladila, nebyla jeho holka, ale notně připitý Mirek, s hurónským řevem vyskakuje z postele a bere nohy na ramena. Při útěku si však nevšímá nehybného Lenčina těla, zakopává o něj a v pádu stačí hlavou zkontrolovat tvrdost dveřního křídla. 

10:47 – Strašan předstírá spánek, Mirek do sebe kope další půllitr a vyráží na lov. 

10:48 – Mirek zbystřil vyhovující objekt. Sice má čtyři nohy, chlupaté tělo a studený čumák, ale to mu vůbec, jak se zdá, nevadí. 

10:50 – V chatce začíná být nuda. 

11:00 – Při procházce okolím potkávám zhuleného Lukáše, jak se schovává v koruně vysokého stromu. Ptám se jej, kde byl celou minulou hodinu – že jsme ho hledali. Lukáš se celý třese a vyděšeným hlasem mi říká, že se střetl s grizzlym a že se mu musel schovat. Taky na mě huláká, ať se co nejrychleji spakuji pryč, že by se mi mohlo něco stát. 

11:26 – Cítím povědomý smrad. Dal bych ruku do ohně za to, že se někde poblíž nachází Aleš. 

11:27 – Tak ten smrad, co jsem cítil, nebyl z Aleše, ale z hovna, do kterého jsem šlápl. Inu… splést se může každý. 

11:42 – vracím se do tábora, kde probíhají přípravy na večerní akci. Ludvík a Petra sekají dřevo na oheň, další nosí dříví z lesa a učitel vyráží společně s naším tělocvikářem do místní Jednoty pro párky. Připojuji se ke kantorům. 

11:56 – Vesnický "supermarket" nenaskýtá příliš možností ve výběru, nicméně párky mají. Ptám se učitele, jestli nejsou na jeho vkus moc zelené, ale ten mě odbývá se slovy: „To je koření.“ Věřím mu. 

12:15 – jsme zpátky. Petra si mezitím usekla prst a Mirek konečně dohonil svého potenciálního čtyřnohého přítele. 

12:46 – Mám takový pocit, že jsem v lese zahlédl něco velkého a chlupatého. Vrtá mi hlavou, co by to tak mohlo být. Ihned vylučuji možnost, že by to mohl být obnažený Mirek. 

13:01 – Petra konečně našla svůj useknutý prst. 

13:15 – Marek Pěnkava opět úřaduje. Tentokrát chce dokázat, že vydrží pod vodou celé dvě minuty. Většina třídy se tedy přesouvá k rybníku, u něhož stojí cedule s těžko čitelným nápisem. 

13:17 – Marek je svlečen a skáče do vody. Je to taky naposled, kdy na jeho tváři eviduji úsměv. 

13:18 – Marek má na těle asi padesát pijavic. Karel, který se nesnaží jen nečinně přihlížet, se pokouší bezmocnému Markovi pomoci. Marek však jeho nabídku ohledně zkrácení trápení a doražení odmítá. 

13:25 – Mirek Bušín, jak se zdá, vyběhal část tekutin ve svém těle, a se psem si vyměnil role. Už to není on, kdo honí, ale on, kdo je honěn. 

13:46 – Jarda Okroužek konečně rozdělal bengálský oheň. Všude je kouř a nevidím si ani na nos. 

13:50 – Chata číslo šest začíná pozvolna hořet. Jardovi je to však jedno a celou situaci hlasitě komentuje slovy: „Baníčku, my jsme s tebou.“ 

13:59 – Správce je trošku na prášky, když zjišťuje, že jsme zredukovali počet chatek v táboře. Nicméně, co je hlavní, oheň je uhašen. 

14:12 – volá mi matka, aby se mě zeptala, kde jsem. Snad po osmé ji říkám, že na školním výletě. 

pokračování příště >>>