masitá

To je zas hluku, to je křiku,
hlava puká jak jarní led,
těch výčitek, těch otazníků -
- no tak jsem kousek masa sněd´,
má se snad proto zbořit svět?
Kdepak, vždyť co se vlastně stalo?
Sháněl jsem kýtu na oběd
a dobytka je kolem málo.

Co je to tedy za rotyku,
odkud se bere zášti sled?
Navážíte se do řezníků
a uzenářů jakbysmet?
Když ne, tak proč mne tedy smet´
váš hněv, co jen mu základ dalo?
V mé mysli řízek horkem hněd´,
ovšem prasat je kolem málo.

Proč lajete mi násilníků,
copak jsem zrůda, netvor, skřet?
Smrt byla dílem okamžiku,
má krmě nepoznala běd
kurníků, chlévů, chmurných let,
až doposledka si jen hrálo
mláďátko, které slupnu hned,
když kuřat je tu kolem málo.

Nevidím s etikou v tom střet,
vždyť ještě z pekáče se smálo
to děcko. Rozpusťte svůj slet,
stejně nic nedám, sám mám málo.