Oběd

Matka: obyčejná příslušnice středního stavu středního věku

Dcera:  obyčejná dcera své obyčejné matky na prahu dospívání

Scéna:  obyčejná středostavovská kuchyně,  poledne,  před obědem.

Dcera: ( rozhodně )  Mami, nechci obědvat.

Matka: ( trpělivě, ale poněkud unaveně )  Zlatíčko, to už jsme přece několikrát probraly.

Dcera: ( vysvětluje ) Mami, dnes ráno se mi zdálo, že se na mě dívají, víš, z toho bílého talíře  s pomněnkama, seděli uprostřed zeleninové oblohy, mlčeli a jen se na mě dívali – vyčítavě.

Matka: ( konejšivě ) Ovečko, to byl jenom sen.

Dcera:  ( vzdorovitě ) Jo, ale zdál se mi o půl páté a od té doby jsem neusnula, raději se budu živit mrkví a pořádně se vyspím, … stejně maso není zdravé.

Matka:  ( výchovně ) Ale drahoušku, ty jsi všežravec, je přirozené, abys  jedla maso.

Dcera: ( vyčítavě ) A to víš, že nevědí, co je to slunce, že je vozívají na smrt bez vody a hladové, že jim před zabitím přelámou nohy jen proto, že nemají dost soucitu, ani chuti, aby – když už nic jiného – je aspoň zastřelili hned.

Matka: ( ztrácí trpělivost ) Podívej, kdyby se s každým kusem zacházelo tak, jak ty uznáš za vhodné, mohli bychom si maso dovolit maximálně jednou za půl roku.

Dcera: ( povzneseně ) Já svůj díl s radostí obětuji.

Matka: ( jako by opakovala všeobecně známou věc ) Holčičko, nemůžeš být tak choulostivá, vždyť oni necítí jako my. Samozřejmě, že jsou roztomilí a můžou vypadat i dojemně, ale neumí mluvit, nemají rozum a ani nechápou, co se s nimi děje, bolest nevnímají tak jako ty…

Dcera:  ( skočí matce do řeči ) Jak to můžeš vědět? Já jsem četla, že mají poměrně vysoké IQ a snad i jakýsi způsob dorozumívání.

Matka:  ( s převahou ) Zlatíčko, jsou to jenom … lidé, Bůh jim nedal duši, tak jako nám.

Dcera:  ( zamyšleně ) Víš, že se říká, že kdysi na téhle planetě vládli oni, pak jsme přišli my a vyhnali je do lesů ...

Matka:  ( druhou část s despektem )  Drahá, to jsou bajky -  víš – legendy, pověsti ... To se vykládá jen pro zábavu. A i kdyby to byla pravda, všechny ty příběhy vypráví o lidech válečnících, vrazích a lovcích. O lidech, kteří se zabíjeli mezi sebou a ostatním brali život pro zábavu. Pro takové plemeno přece nemůže být smrt nespravedlivá.

Dcera:  ( už ale smířeně ) Třeba někteří nebyli špatní …