Štestí

".... muška jenom zlatá", zaznělo zvolání v jednom starém českém filmu. Někdo by mohl říct, že štěstí je slovo, pojem, zázrak, něco nepopsatelného, ale já myslím, že je to snadné. Podle mě je štěstí pěkná svině. Proč to říkám?

     Vždycky jsem měl strašně moc štěstí. Kolikrát mi kvůli tomu i nadávali: "Ty si hajzl, ty máš takový štěstí" nebo "Ty máš ale kliku". No a faktem je, že jsem toho štěstí měl na rozdávání, ale nějak se mi nikdy nepodařilo nikomu dát ani trochu a mnohokrát jsem se o to snažil. Ta svině, teda štěstí, se mnou bylo ve škole, doma, v praci, zkrátka v životě a pořád. Snad i když jsem ho vůbec nepotřeboval. Dokonce jsem si vymyslel citát "Člověk má štěstí, dokud nemá smůlu a tu já nemívám." A právě když jsem si uvědomil hloubku té myšlenky, začal jsem se bát, jak kruté to bude, až mě jednou štěstí opustí. 

    Nedávno to začlo, ale uvědomil jsem si to pozdě. Možná jsem měl "štěstí", že to šlo postupně. Navalit se ta nahromaděná smůla najednou, tak si myslím, že by mě třeba přejelo auto.

   Začalo to přibližně koncem semestru. Škola končila, já neměl žádný zkoušky hotový, protože jsem více méně nechodil do školy, po ruce žádný peníze, nedala se sehnat brigáda a doma zhoustlá atmosfera. Pravda, sháněl jsem prázdninové ubytování na kolejích po termínu a podařio se mi ho sehnat. Někdo by řekl, že jsem měl štěstí, ale já myslím, že to už byla mírná dávka smůly. Nesehnat to ubytování, tak jsem dost ušetřil, možná bych se doma i učil a neutpěl tolik bolesti od lásky. No ale já ho sehnal a tak jsem začal shánět brigádu a při tom jsem se pomalu, ale jistě zamiloval do jedné dívky, která také zůstávala na kolejích a trochu jsme se znali. Celý měsíc se nedalo sehnat nic. Nikde nebylo místo pro studenty, co by rádi něco vydělali. Ani já, ani ona jsem nic nesehnali. Až pak jsem měl "štěstí" a zajistil jsem si brigádu ve stavební firmě, ale až od nového měsíce. Ona pak taky sehnala brigádu. Že by štěstí? Kdepak. To byla rána pod pás, protože od té doby byla od odpoledne do večera každý den v praci a jaksi nezbýval čas na nás dva a to dos bouralo vztah, který se mohl vyvinout. Pak jsem začal pracovat i já a už to bylo uplně na nic. Skoro jsme se neviděli a vznikala mezi námi obrovská propast. Takže v konečné fázi to dopadlo tak, že jsme jen kamarádi, ale mám pocit, že to není ono a že bude hůř. A tady jsem štestí potřeboval a kde bylo? Na dovolené? Těžko.

   Před pár dny jsem dělal velice důležité zkoušky. Šlo hlavně o to, abych napsal dvě z těch zkoušek. To byly ty, které rozhodnou o tom, zda budu dále studovat, nebo budu nucen studia zanechat. A taky rozhodli. Faktem je, že jsem se moc neučil. Nejsem na to ten správný typ, ale taky sem se trochu spolehal na to své štěstí, které se na mě opět vykašlalo a určitě kvuli tomu jsem i nastydlý, protože jsem od něj něco chytil. Ráno, když jsem jel na zkoušky, tak jsem tak nějak cítil, že jsem v tom sám a štěstí někde vyspává. Poznal jsem to podle toho, že když jsem si uvědomil, že jsem se moc neučil a že to nemůžu zvládnout, udělalo se mi docela blbě a stahoval se mi krk. Skoro mě to nutilo brečet a to je co říct, protože já mám povahu velice flegmatickou a cinickou. No zkrátka sem to psal a nenapsal. Takže opouštím školní instituci a řadím se mezi pracující lid. Jediný světlý bod těchto chmurných dní je, že se mi z toho nezhroutili rodiče.

   Teď budu shánět pracovní místo. Pravda jen na rok, protože mám v plánu se do školy vrátit, ale říkám si, že štěstí se svou dovolenou neskončilo a dá mi to ještě pěkně vyžrat. Asi si myslí, že když mě to zatím nedohnalo k sebevraždě, tak že mi může přidat. Mrcha jedna. Já mu ukážu, že se bez něj obejdu, ale asi se mi dost uleví, když to bude jak za starých časů.

   Přesto všechno si myslím, že to byli ty nejhezčí prázdniny, co jsem zažil. Kdyby nebyla smůla a štěstí, nebylo by nám lépe?