Červnový den

Dusno tlačí mé vnitřnosti a pálí bolestná odřená místa tak, jako voda topí večer koťata. Podléháme myšlenkám na déšť, který nepřichází. Květy šeříku vadnou ve váze po babičce, když opelichaný kos zapěje pod oknem árii slunce. Svět drkotá v rytmu motoru autobusu a žluté krychle kolem hýří mnoha životy, které jsou vězněny v jejich náručí. Veselé kolory sestřiných šatů z krepdešínu se slévají do jediné kapky, aby posléze zalily vyschlou louku. Pleš se blyští vedrem a krůpěj lepkavého potu si razí cestu z čela až ke kotníkům. Slyšíme, jak dopadá na hladinu poslední kaluže, když se skláníme, abychom svlažili popraskané rty její hnilobnou vodou.