Terminál

Letištní hala New York, kudy dennodenně projde několik tisíc cestujících se stává dějištěm dalšího z řady „životních příběhů“ v režii Stevena Spielberga.

Viktor Navorsky, hlavní hrdina story o nuceném azylu, přilétá do New Yorku a netuší, že v jeho zemi zatím vypukla občanská válka, která zmrazila diplomatické vztahy se všemi zeměmi. Po neúspěchu běžné pasové kontroly se vzhledem k evidentní jazykové bariéře dozvídá opravdu neotřelým způsobem, že jeho země prakticky neexistuje, což záhy potvrdí miniaturní obrazovky v terminálu, kam je odkázán s několika potravinovými lístky, pagerem a upozorněním, že New York je pro něj „zavřený“.  Přestože vůbec nechápe, co se děje, uvědomuje si, že nemůže projít dveřmi, za kterými čeká New York. Zcela nepochopitelná je neschopnost Navorskeho vzbouřit se proti americké byrokracii, a to jak trváním na co nejrychlejším vyřešení své situace u vedení letiště, tak i prostým útěkem z letištní haly, který je mu prakticky vnucen letištním komisařem, jenž se tak snaží hodit „problém“ na nějaký jiný úřad. Letištní terminál se stává jeho „ubytovnou“ a snad i domovem, který mu zpříjemňují lidé, s kterými se setkává a kteří si oblíbí podivína z nepoužívaného „východu 67“, který se stává jeho útočištěm a noclehárnou. Neúnavnost, s jakou každý den žádá o povolení k pobytu, ačkoliv je mu pokaždé zamítnuta, mi připadá fascinující a nesmyslná, jeho vysvětlení je ovšem zcela logické: úřednice má dvě razítka – červené a zelené – jeho šance na úspěch je tedy 50 na 50. Zvláštní mi také přijde, že v průběhu celého filmu vás ani na chvíli nenapadne, že by se snad Navorsky nudil. Způsobují to zřejmě jeho každodenní kontakty se zaměstnanci letiště, ale také jeho zručnost a nápaditost, s kterou si každý den dokáže vydělat i v tomhle svém malém světě na jídlo, i přes překážky, které se před něj snaží letištní komisař klást, aby ho donutil co nejdříve odejít z letiště.

Samozřejmě že zde nechybí ani určitá forma milostné zápletky… Hrdinkou srdce Navorskeho se stává letuška Amelie, s kterou se však setkává jen velmi zřídka ve chvílích, kdy Amelie odlétá nebo přilétá. Ona sama prožívá milostné drama s ženatým mužem a Viktor se stává nejprve jejím důvěrníkem, přestože ho osamělá Amelie několikrát zve i na společnou večeři. Nedokáže se však ze svého zničujícího vztahu vymanit a stále čeká, že se něco v jejím vztahu s oním tajemným ženatým mužem změní… Amelie rozhodně není obrázkem emancipované ženy, své životní boje nedokáže vyřešit a motá se v nich jako v začarovaném kruhu. Stále čeká…

Postupem děje se začínají rozplétat osudy jednotlivých postav, přátel Navorskeho, kterým nikdy neodepře svou pomoc navzdory své vlastní nezáviděníhodné situaci. Se vztahem s Amelií se ale začíná otevírat samotný důvod příletu Navorskeho do New Yorku, ve kterém vyjde najevo jeho neuvěřitelná obětavost a laskavost.

I přes zdánlivou banalitu a fakt, že se skutečnému příběhu, který se udál v Paříži podobá jen vzdáleně, stojí za to vidět tento film, přestože ho poněkud kýčovitý, ale dojemný závěr trochu kazí. Rozhodně se nebudete nudit a strávíte příjemný a zábavný večer ve společnosti Toma Hankse a Catherine Zeta-Jones pod vedením legendárního Stevena Spielberga.

Terminál rozhodně nelze považovat za nejpropracovanější Spielbergův film, svým odlehčujícím charakterem vám ale na chvíli dovolí zapomenout na problémy, s kterými se musíte potýkat vy sami nebo které se na vás valí z každodenních zpráv o násilí, válkách a smrti, kterých je v současné době snad až přespříliš.