Písmák Terminál
Letištní hala New York, kudy dennodenně projde několik tisíc cestujících se stává dějištěm dalšího zřady „životních příběhů“ vrežii Stevena Spielberga.
Viktor Navorsky, hlavní hrdina story o nuceném azylu, přilétá do New Yorku a netuší, že vjeho zemi zatím vypukla občanská válka, která zmrazila diplomatické vztahy se všemi zeměmi. Po neúspěchu běžné pasové kontroly se vzhledem kevidentní jazykové bariéře dozvídá opravdu neotřelým způsobem, že jeho země prakticky neexistuje, což záhy potvrdí miniaturní obrazovky vterminálu, kam je odkázán sněkolika potravinovými lístky, pagerem a upozorněním, že New York je pro něj „zavřený“. Přestože vůbec nechápe, co se děje, uvědomuje si, že nemůže projít dveřmi, za kterými čeká New York.
Opravdové sny...
Vždycky jsem si myslela, že dokud mám lásku, mám vlastně všechno. Ale postupem času si každý uvědomí, že chce víc, než má, i když možná ani nemá ponětí o tom, co to vlastně má být.
Byla jsem stejná. Slepá, hloupá, určitým způsobem i namyšlená, ačkoliv tak jistě nepůsobím.
Krajina stínů
Najděte Danteho
a za mě ho proste
ať pošle mi anděla
svou Beatrice.
Žár tebe
Slunce už zapadlo, malinká zářjen ulehla před chvílí na polštář. To úsměv tvůj rozzářil chrám v němž každou noc vedle tebe uléhám. Ticho se rozprostře kolem nása nikdo nezruší oheň v náskterý se rozpaluje pouhoupřítomností tvou a mou touhoupo tobě, můj živote i smrti,mé moře naděje, má neumírající slasti,má hvězdo, měsíci i slunce. Kéž nikdy nezhasí ten žár v našich srdcíchti kdo nepřejí siživot náš.
Stmívání
Stmívá se v ulicích
s nocí přichází i klid
světla lamp
probouzí mou melancholii
Zdá se...
Ztrácím se
v záplavách nejistot
toulám se
s vírou že se všechno změní
Válečný stav
Snad příliš mladá
na beznaděj.
Smířená se životem,
chtěla ho rozbít
Šťastná
Mezi čtyřmi stěnami
sama, schoulená ve svém malém světě
zamykám se.
Před citem, kterým jsem dřív žila
Odpověď pro Špuntíka
Oblékla jsem se do černého
rozhodnutá pohřbít lásku
v naprosté temnotě nadcházející noci
která mě zbavila víry.
Dětská krev
Šumivé víno se odráželo v zrcadle naproti konferenčnímu stolku. \"Sladkých\" osmnáct se zdálo být věkem, kdy se o všem rozhodne. Napila se z poloprázdné lahve, chtěla utéct před zodpovědností a alkohol se zdál být dobrým způsobem. Zažila naprostý rozklad všech hodnot, který způsobil, zlo, které se pozvolna sice vytrácelo, ale v okamžiku zpětného náznaku vyvolávalo hrůzu, ničící životy kohokoliv, kdo by i sebeméně byl spjat.
Věčnost
Uchopila jeho dlaň a svými rty se jí dotkla. Dívala se na něho, stále se jen smutně dívala. Vypadal, jako když spí, ale jeho dech necítila. I v této chvíli byl plný něhy a lásky, díval se na ni přes zavřené oči a jeho pohled tolik pálil.
Oceán
Jako obloha ztmavlá půlnočním žárem
tak jako paprsky dosud nenarozeného slunce
stmívá se v myšlenkách zářivých
a duše tváří se zoufale